Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti



4 Zdravotnictví

Vize: Finančně udržitelná evropská úroveň zdravotnictví

České zdravotnictví se za uplynulých dvacet let pronikavě zlepšilo a podle četných mezinárodních srovnání, včetně indexu Světového ekonomického fóra 2011 solidních výsledků¹, a to za poměrně příznivých nákladových podmínek².

Dosavadní velmi přijatelnou relaci mezi kvalitativní úrovní a všeobecnou dostupností zdravotních služeb pro obyvatelstvo bez ohledu na individuální socioekonomické postavení na jedné straně a současně relativně nízkými celkovými výdaji na zdravotnictví na straně druhé nebude snadné do budoucna udržet. Již z toho důvodu, že finanční napětí se v českém zdravotním systému projevuje již od druhé poloviny 90. let, aniž by však systém doznal podstatných úprav, které by vytvořily žádoucí stimuly pro racionální poskytování zdravotní péče, a aniž by reagovalo na budoucí výzvy dané především nepříznivým demografickým vývojem v podobě stárnutí obyvatelstva. Přitom demografický vývoj je podle dostupných ekonometrických studií³ alespoň prozatím hlavním vysvětlujícím faktorem budoucího růstu nákladů na zdravotní péči v ČR do roku 2030. Nelze však zapomínat ani na další nákladové faktory dané jak medicínským pokrokem (nové velmi nákladné technologie, farmaceutické preparáty a léčebné postupy), tak i postupnou konvergencí se západoevropskými státy, pokud jde o odměňování zdravotnického personálu, a rostoucí nároky pacientů.

Tyto silné nákladové tlaky představují pro český zdravotní systém, jakož i pro veřejné finance obecně, zcela zásadní výzvu do budoucnosti. Ambicí tohoto pilíře je zajistit sérií vzájemně provázaných reformních kroků finanční udržitelnost českého zdravotního systému tak, aby garantoval evropský standard zdravotní péče dostupný pro všechny obyvatele ČR.

4.A Cíle pilíře

Celý zdravotní systém v jeho současné podobě je dlouhodobě finančně obtížně udržitelný, a vzhledem k celkovému napětí ve veřejných rozpočtech a zjevné potřebě fiskální stabilizace je proto nutné hledat rezervy „uvnitř“ systému zvýšením jeho efektivnosti. Cíle pilíře je možno naplnit právě prostřednictvím sady opatření z několika průřezových tematických okruhů, jež reagují na dlouhodobé problémy českého zdravotnictví- nízkým využitím informačních technologií počínaje, přes nevhodné úhradové mechanismy nemotivující poskytovatele péče na výsledku léčby a její hospodárnosti, nedostatek konkurence mezi zdravotními pojišťovnami orientované na hospodárný nákup zdravotní péče pro pojištěnce, až po slabou definici rozsahu hrazené péče a odpovědnosti občanů za vlastní zdrav a respektování léčebného procesu.

4.B Zahraniční srovnání

Neexistuje jediný benchmark (srovnání) pro české zdravotnictví, různé zdravotní systémy různě dobře zvládají jednotlivé problémové okruhy.

• e-Health: Dánsko (například ePreskripce), Španělsko-Andalusie (systém Diraya- sdílení zdravotních záznamů a koordinace péče), USA- Veteran Affairs (sdílení zdravotních záznamů pro vyloučení duplicit, odstranění omylů a lepší koordinaci péče)
• Zdravotní pojištění: Nizozemí (volitelné programy, dvojsložkové pojistné), Německo (volitelné programy, bonifikace pojištěnců, koordinace péče o chronicky nemocné)
• Motivace pojištěnce: Singapur, Nizozemí, Německo, Švýcarsko
• Preventivní programy: Německo, Nizozemí, Velká Británie
• Klinická účinnost nových léků a technologií, plánování kapacit: Velká Británie
• Úhradové mechanismy: akutní péče- Německo (DRG); parciálně Španělsko (riziková kapitace se soukromým provozovatelem- Valencia, Valdemoro-Madrid)

4.C Klíčové iniciativy

Potenciální reformní opatření v ČR, jež by vedla k efektivnějšímu poskytování i čerpání zdravotní péče, zahrnují průřezové oblasti rozsahu hrazené péče, výběru, shromažďování a alokace zdrojů, hustoty zdravotnické sítě – nabídky zdravotní péče, nákupu péče a formu úhrady, pravidel určujících čerpání zdravotní péče, informací a monitorovacího systém, zvýšení konkurence a zodpovědnosti zdravotních pojišťoven za organizaci péče o pojištěnce, v neposlední řadě pak zdravotního stavu a životního stylu populace, s prevencí a podporou zdravého životního stylu. Klíčová témata a konkrétní opatření jsou uvedena v následujícím přehledu podle širších tematických oblastí:

4.14 Léky a technologie

Racionalizační a protikorupční změny ve smyslu racionalizace nákupů zdravotnické techniky a léků včetně zabezpečení přístupu ke generikům a vytvoření koncepce předpisové základny, veřejná dostupnost informací o zakázkách.

• Alokace zdrojů s přihlédnutím k oportunitním nákladům (například prostřednictvím testování nových technologií a farmaceutických preparátů z hlediska jejich poměrů užitku k nákladům)
• Přechod na masivní využití transparentních hromadných nákupů formou elektronických aukcí
• Elektronická preskripce

4.15 Zefektivnění financování zdravotnictví

Zefektivnění finančních toků od poplatníka k veřejným rozpočtům, optimalizace úhradového systému, úprava mechanismů přerozdělení vybraného pojistného, dále pak podpora konkurenčního prostředí včetně zaručení soutěže pojišťoven o pojištěnce.

• Potenciální administrativní úspory dané zavedením jednotného inkasního místa (JIM)
• Přechod na prospektivní úhrady, a to nejen v akutní péči (v oblasti akutní lůžkové péče reprezentuje DRG⁴), ale například i v praxích praktických lékařů (zahrnutí nákladu na specializovaná vyšetření a laboratoře do úhrad)
• Klíčová kompetence zdravotních pojišťoven – selektivní nákup péče podle principu cena/kvalita při zajištění stabilního standardu věcné a časové dostupnosti
• Koordinace péče mezi poskytovateli v zájmu zajištění racionální organizace a financování péče o pojištěnce, zejména v případě chronických onemocnění
• Sdílení zdravotních záznamů, zejména v případě péče o chronicky nemocné, vyloučení duplicit a nastavení motivujících úhrad
• Monitoring kvality a výsledků poskytované péče pojišťovnami v případě chronických pacientů (předávání a monitoring sledovaných ukazatelů jako podmínka úhrady v disease management programech)

4.16 Zefektivnění fungování pojišťoven

Komplexní institucionální nastavení fungování pojišťoven včetně jednotné právní úpravy formy a postavení, úpravy způsobu účtování a dohledu nad zdravotními pojišťovnami.

• Sjednocení legislativy pro fungování veřejnoprávních zdravotních pojišťoven
• Vyčlenění funkcí dosud zajišťovaných VZP do Kanceláře zdravotních pojišťoven
• Definování pravomocí a kompetencí dohledu nad zdravotními pojišťovnami z hlediska
  • Finanční stability
  • Nároku pojištěnce
• Sjednocení corporate governance (správy a řízení) pro zdravotní pojišťovny
• Posílení odpovědnosti členů statutárních orgánů za činnost zdravotních pojišťoven a jejich ekonomické výsledky
• Podstatné zvýšení disclosure (transparence) – pravidel pro informační povinnost zdravotních pojišťoven, zahrnující jak smluvní oblast, tak uspokojování nároků pojištěnce z hlediska věcné a časové dostupnosti, a finanční stabilitu
• Zavedení alternativních pojistných plánů, v prvé řadě disease managementu programů pro chronicky nemocné
• Zavedení třetí vrstvy přerozdělení podle morbidity jako podmínky pro zavedení disease managementu programů a korektní soutěže mezi pojišťovnami
• Zavedení kombinovaného pojistného, s nominální pojistkou a solidární částí, jež je předmětem přerozdělení dle nizozemského modelu – opět pro zesílení konkurence
• Možnost volby poskytovatele pacientem- v každém případě zachovat možnost volby; čerpání usměrňovat ekonomickými nástroji (gatekeeping, směřování financí za pojištěncem prostřednictvím případových úhrad)

4.17 Restrukturalizace lůžkové péče

Racionalizace a restrukturalizace lůžkové péče směrem ke snížení fixních nákladů současně s vytvořením konceptu dlouhodobé péče ve smyslu zdravotně sociálním včetně finančního zajištění.

• Restrukturalizace nabídky akutní lůžkové péče, kde existuje významný potenciál pro realokaci rozpočtu
• Posílení následné a dlouhodobé péče z úspor vzniklých v akutní péči
• Využití ambulantní sítě pro zvýšení efektivnosti celého systém (přesun do ambulantní sféry)

4.18 Vazba pacienta ke zdraví

Definování nadstandardu a současná racionalizace systému regulačních poplatků, zajištění motivace ke zdravému životnímu stylu formou zavedení příslušných motivačních prvků a e-health systému pro kontrolu vykázané péče i zpětnou vazbu k vlastnímu životnímu stylu.

• Přesnější definování nároku na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění včetně rozhraní standard/nadstandard
• Podmínky pro čerpání péče pojištěncem (např .povinnost dodržovat léčebný režim)
• Alokace významnější části zdravotního rozpočtu na preventivní opatření
• Disease management a podpora kontinua péče napříč poskytovateli
• Gatekeeping- je naléhavě potřebné posílit ekonomickými nástroji motivujícími pojištěnce i poskytovatele k podpoře prevence a disease management (typicky zvýšený poplatek za praktickým lékařem nevyžádané vyšetření u ambulantního specialisty)
• Motivace na dodržování prevence (bezplatná preventivní vyšetření a nabírání hodnot klíčových zdravotních markerů jako předpoklad bonifikace zdravotními pojišťovnami)
• Motivace na zdravém životním stylu prostřednictvím fiskálních opatření („zdanění hříchu“ formou spotřebních daní)
• Bonifikace za dodržování léčebného režimu formou osvobození od regulačních poplatků pro osoby participující v certifikovaném léčebném plánu
• Elektronicky dostupné přehledy péče pro pojištěnce
• Signování poskytnuté péče pojištěncem jako kontrolní nástroj

4.19 Vzdělávání a odměňování

Stabilizace pracovního trhu s úpravou přístupu k postgraduálnímu vzdělávání směrem ke zvyšování efektivity práce.

• Nastavení platových podmínek k zaručení retence pracovní síly
• Optimalizace systému vzdělávání prostřednictvím změny v systému financování specializačního vzdělávání a změn v rozsahu činnosti akreditační komise
• Zvýšení efektivity práce realokací vybraných pravomocí nelékařským profesím

1. 6.1 bodů v agregovaném pilíři zdravotnictví a základní vzdělání; pro srovnání Dánsko 6,36, Rakousko 6,41.
2. Například OECD Health Data 2010: ČR měla celkové výdaje na zdravotnictví v roce 2008 mezinárodně velmi nízkých 7,1%, v roce 2009 však výdaje vzhledem k poklesu HDP v ČR a pokračování trendového růstu celkové výdaje dosáhly cca 8% HDP
3. Public Health Spending in Advanced and Developing Countries: Trends and Outlook (IMF, březen 2011)
4. Diagnosis Related Group http://www.nrc.cz/drg-pro-laiky. DRG však není imunní vůči zneužívání prostřednictvím tzv. upcodingu.

obsah Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR

5 Vzdělanost

Vize: Vzdělanost jako motor budoucího ekonomického a společenského rozvoje.

Význam vzdělání jako faktoru ekonomického a společenského úspěchu jednotlivce i kvality života celé společnosti celosvětově dlouhodobě roste. Kvalitní vzdělání bude jedním z rozhodujících faktorů zvyšování životní úrovně společnosti v 21. století a bude to platit i pro společnost českou. Proto jsou opatření v oblasti vzdělávání nedílnou součástí strategie konkurenceschopnosti.

Opatření navrhovaná v oblasti vzdělanosti odráží fakt, že ČR je malá otevřená ekonomika s vlastní měnou bez významnějších zásob nerostných surovin. Vzdělávací systém proto musí počítat s permanentními změnami komparativních ekonomických výhod odvětví a profesí a s opakovanými dopady ekonomických fluktuací a šoků ze zahraničí a poskytovat flexibilní a široce použitelné kompetence pracovní síly doplněné o schopnosti a vůli k celoživotnímu učení.

Je třeba zvrátit negativní trend, kdy gramotnost českých žáků základních škol se posledních téměř deset zhoršuje nejen relativně vůči světu, ale i absolutně. Souhrou strategických opatření je nutné posílit adaptabilitu školství na dynamické společensko-ekonomické změny, aby země nezůstávala pasivně ve vleku globálních změn. Rozvoj vzdělanosti musí předjímat, že produktivní význam kreativního lidského intelektu stále poroste na úkor manuální práce, rutiny a izolovaných znalostí.

Klíčové je zvýšit vůli ke změnám a zájem veřejnosti o vzdělání a vzdělávání, potřebné reformy dobře vysvětlovat a oslabovat odpor zájmových skupin ke změnám. Administrativně- legislativním procesům reforem je třeba věnovat více odborné pozornosti.

5.A Cíle pilíře

• Cílem je lépe připravit mladou generace pro život a práci ve světě globální konkurence a prostředí dynamických ekonomických a společenských změn. Vzdělávací systém musí připravovat mladé generace na život ve světě budoucím, o kterém dnes víme, že bude v řadě ohledů vypadat jinak než dnes, ale nevíme přesně jak. Přílišné soustředění se výuky na dovednosti s časově omezenou poptávkou vede k ekonomickým a sociálním ztrátám, které ponesou jednotlivci a stát, nikoliv jednotliví zaměstnavatelé. Vzdělání proto musí umožňovat flexibilní přizpůsobování se měnícím se podmínkám dlouhá desetiletí pracovní kariéry a života. Je proto rovněž nutné podporovat účast na učení a vzdělávacích aktivitách také u dospělé populace ČR (o Implementaci a rozvoji systému celoživotního učení (dalšího vzdělávání) pojednává následující kapitola Trh práce). Zaměstnavatelé mají právo od vzdělávacího systému očekávat, že absolventi budou učenliví, ochotní se učit a budou mít dostatek široce použitelných dovedností a kompetencí, aby jejich pracovní zaučení nebylo dlouhé a nákladné a dalo se průběžně měnit a doplňovat tak, jak dochází ke změnám komparativních ekonomických výhod odvětví a profesí.
• Zaměstnavatelé musí nést svůj díl zodpovědnosti za tu část přípravy, která je firemně specifická nebo se váže k časově omezené poptávce po dovednostech v úžeji definovaných profesích.
• V době, kdy mizí staré ekonomické jistoty a stále zřetelněji se projevují problémy s dlouhodobou udržitelností veřejných rozpočtů, by se vzdělanost měla stát prioritou veřejných diskusí a zájmu.
• Cílem je zajistit přístup ke kvalitnímu základnímu vzdělání bez ohledu na místo, sociální zázemí a dispozice a děti se slabými dispozicemi včas identifikovat a nasměrovat k nim vhodnou formu pomoci.

5.B Zahraniční srovnání

• Zahraniční empirické studie dokládají, že kvalita předškolní výchovy a primárního vzdělávání je nejvýznamnějším determinantem vzdělavatelnosti v pozdějším věku a je určující pro sociální integraci jednotlivců. Napomáhá ke snižování sociálních rozdílů a představuje efektivní opatření k výraznému snižování nákladů budoucích sociálních politik. Příklady dobré praxe pro fungování předškolních péče o děti najdeme v sousedním Německu a v Rakousku (vzájemná rodičovská výpomoc – Tagesmuetter nebo Tagesvaeter).
• Skandinávské země (bodující jak v mezinárodních testech gramotnosti, tak v celkové konkurenceschopnosti) kladou mimořádný důraz na předškolní výchovu, monitoring, diagnostiku a kvalitu učitelů.
• Rakousko a Německo po dohodě se zaměstnavateli a regiony usměrňuje vzdělávací činnost škol ve vazbě na očekávané potřeby trhu práce. Ve většině zemí EU (zvláště EU15) fungují systémy efektivního zapojení zaměstnavatelů do odborného vzdělávání (finance, praxe).
• Příklady řady zemí dokladují, že reformy školství mohou přinést podstatné zlepšení výsledků žáků i v poměrně krátkém horizontu několika let. Jde o skandinávské země (především Finsko – světová špička v transferech znalostí), dále pak Hong-Kong, Singapur, americký Boston, Anglii, Sasko, Lichtenštejnsko, Belgii a Polsko.
• Dánsko výrazně investuje do dalšího vzdělávání učitelů a jejich rekvalifikací skrze tzv. globalizační fond.
• Skandinávské země (především Finsko), Velká Británie a země Beneluxu mohou být vzorem pro vysoké školství, po stránce jeho diverzifikace, regulace (akreditaci), financování a finanční pomoci studentům.

5.C Klíčové iniciativy

5.20 Zvýšení kvality a dostupnosti předškolní výchovy

Zvýšení dostupnosti a kvality předškolního vzdělávání. Ze strany státu, v politice daňové a zaměstnanosti je třeba podporovat možnosti skloubení aktivního a kvalitního rodičovství s pracovní kariérou a dětem poskytnou kvalitní výchovu a péči v podnětném sociálním prostředí. Opatření musí zajistit kvalitní a všeobecnou dostupnost předškolní výchovy pro děti rodin všech sociálních skupin a všech lokalit. Zde se jedná o opatření pro fungování sítě široce dostupných mateřských škol, které bude doplňovat systém alternativních forem garantovaný rezortem MPSV.

5.21 Změny v základním a středním školství

V regionálním školství je třeba uskutečnit dlouhou sérii dílčích opatření, z nichž řada je poměrně složitá, buď technicky, politicky nebo odborně a jejich implementace musí proto probíhat v úzké součinnosti s odbornou veřejností. Mezi klíčová opatření patří zavedení standardů výsledků a monitoringu jejich dosahování, opatření vedoucí ke zvyšování kvality učitelů, opatření ke zkvalitnění práce managementu škol, zkvalitnění kariérního poradenství ve školách. V oblasti odborného vzdělávání, kde lze předpokládat vazby na konkrétní segmenty místních trhů práce, zavést opatření podporující zapojení zaměstnavatelů do odborné přípravy.

5.22 Reforma vysokého školství

I ve vysokém školství je třeba uskutečnit řadu změn. Mají se soustředit především na dosažení diverzifikace a zvyšování kvality a excelence. Toho je třeba ze strany státu dosáhnout nástroji financování a usměrňování a změnami vnitřního a vnějšího systému řízení. To se ovšem neobejde bez zásadního zkvalitnění informací o kvalitě vzdělávací a výzkumné činnosti vysokých škol. To bude vyžadovat změny systému akreditací a zavedení systému hodnocení výsledků výzkumu a vývoje na VŠ. Stát by měl usměrňovat zvýšení poměru studentů BC programů vůči studentům MA programů a podpořit podíl studentů profesně orientovaných BC programů. Je třeba zavést školného doprovázené systémem univerzálních studentských půjček s kontingenční formou splácení. Konkurenci a racionální rozhodování aktérů je třeba podpořit založením veřejného informačního systému o vysokých školách.

5.23 Změny obsahu vzdělávání

Řadou přímých a nepřímých opatření je třeba zvyšovat důraz výuky na všeobecně použitelné a přenositelné kompetence, především kompetence k dalšímu vzdělávání. Učňovské vzdělávání a profesní bakalářské vzdělávání je žádoucí více sladit s očekáváními a potřebami konkrétních zaměstnavatelů – s reálnou poptávkou. Je třeba upravit obsah i formy vzdělávání směrem ke kreativnímu samostatnému myšlení, schopnostem dalšího učení a schopnostem spolupracovat. Je třeba posílit čtenářskou, matematickou, ICT, finanční a přírodovědnou gramotnost a kvalitu praktického ovládání cizích jazyků a soft-skills. Zkvalitnění přípravy učitelů vyžaduje řadu dílčích, ale nesnadno prosaditelných opatření.

obsah Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR