Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti



9 Inovace

Vize: Inovace¹ – zdroj budoucí prosperity ČR

Dlouhodobý růst a prosperita ČR vyžadují zvyšování významu jiných zdrojů růstu, než bylo dosavadní zvyšování efektivity tažené zejména PZI. Význam zdrojů produktivity založené na růstu efektivity se postupně snižuje, i když PZI budou hrát v ekonomice stále velký význam. Jedním z nových zdrojů růstu musí být podnikavost, využívající (nejen nové) znalosti k tvorbě inovací. Přechodu ČR do vývojově vyšší fáze, v níž významným zdrojem konkurenceschopnosti a tím i růstu jsou inovace („innovation-driven“ konkurenceschopnost), však brání několik problémů, na které je třeba se zaměřit.

1. Je třeba stimulovat doposud velmi omezenou poptávku po inovacích v domácím podnikovém (i veřejném) sektoru. Úspěch v podnikání či růst firmy musí být spojován s inovacemi a využíváním znalostí, což povede k rozvoji v současné době nedostatečných netechnických kompetencí firem. Inovační poptávku domácích podniků zvýší i odstranění vnějších bariér, jako např. nedostatek kvalitních služeb pro inovační podnikání, nefunkční podpůrná infrastruktura, nepřipravenost VaV organizací spolupracovat s firmami a další.
2. ČR se musí zaměřit na spolupráci a zejména transfer znalostí mezi podnikovým a VaV sektorem, která je v současné době na velmi nízké úrovni. Za tímto účelem je třeba změnit charakter inovační poptávky v podnicích, stejně jako „mentální“ prostředí a nízkou připravenost příslušných vnitřních procedur a kapacit většiny VaV institucí na spolupráci s firmami.
3. Je třeba modifikovat stávající systém hodnocení a financování VaV, včetně dalších podmínek, aby byla přednostně podporována excelence (úsilí o excelenci). Excelence VaV je jedním z významných předpokladů funkčního národního inovačního systému.
4. Vzhledem k tomu, že dosavadní pokusy o zefektivnění institucionálního systému podpory inovací a podpory excelentního VaV nevedly k významnému zlepšení, je třeba vytvořit „silnou centrální autoritu“ připravenou rozhodovat a koordinovat tvorbu politik a realizaci nástrojů zahrnujících celý inovační ekosystém (včetně provázání subsystému VaV se subsystémem inovačního podnikání). Měl by být odstraněn nežádoucí stav, kdy dosavadní Národní inovační politika je jednostranně zaměřená na oblast VaV.

9.A Cíle pilíře

Základním cílem je posílení významu inovací jako zdroje konkurenceschopnosti ČR a jejich přínosů pro dlouhodobý hospodářský růst, pro tvorbu kvalitních pracovních míst a pro rozvoj kvality života v ČR. Proto je třeba:

• Zvýšit inovační poptávku prostřednictvím (i) kvalitních služeb, které budou podporovat vlastnicko-manažerské struktury podniků a začínající podnikatele při využívání inovací, usnadní realizaci inovací v podnicích a poskytnou asistenci inovačním firmám s transferem technologií, komercializací a internacionalizací jejich produktů a (ii) zvýšením nabídky výsledků špičkového výzkumu obsahujících komerční potenciál.
• Zvýšit vzájemnou informovanost a motivaci pro spolupráci mezi podnikovým a VaV sektorem, která povede k vyššímu využití znalostního potenciálu akademických institucí pro inovace a růst v podnikovém sektoru, a to prostřednictvím rozvoje služeb podpůrné infrastruktury, směřováním VaV institucí k získávání soukromého financování a dalších nástrojů.
• Vytvořit finanční, materiální, personální a další podmínky pro rozvoj excelentního výzkumu ve vazbě na současný stav excelence ve výzkumu a také na potřeby a rozvojový potenciál v podnikové sféře.
• Zacílit veřejnou podporu podnikání a výzkumu přednostně na identifikované klíčové technologické oblasti, které budou stanoveny na základě (i) analýz předpokládaného vývoje světové poptávky a vznikajících potřeb společnosti (foresight), (ii) zaměření VaV excelence a (iii) inovačního potenciálu podnikové sféry v ČR.
• Vytvořit funkční systém pro efektivní (expertní) řízení a koordinaci rozvojových politik a nástrojů podpory inovačního podnikání a VaV, který umožní nebo zvýší účinek při dosahování shora uvedených věcných cílů.

9.B Zahraniční srovnání

Rozvoji národního inovačního systému se věnují všechny státy s rozvinutou tržní ekonomikou. V řadě z nich se národní inovační strategie stala synonymem strategie mezinárodní konkurenceschopnosti (např. Finsko, Velká Británie, Dánsko ad.). ČR však touto cestou jít nemůže, neboť má doposud velké problémy v oblasti základních podmínek růstu (např. efektivita veřejné správy, korupce, ad.), a proto musí být inovační strategie pouze jedním z hlavních pilířů komplexní strategie mezinárodní konkurenceschopnosti. Úspěšné inovační politiky přitom musí (i) řešit vlastní specifické problémy, (ii) odrážet neopakovatelné ekonomické, socio-kulturní a institucionální podmínky v dané zemi.

Jedním z příkladů funkční agentury na podporu transferu technologií může být finská agentura pro financování technologií a inovací TEKES. Její aktivity spočívají v aktivním vyhledávání možností propojení výzkumných institucí s firmami. Společně s podnikateli a výzkumníky stanovuje strategicky důležité oblasti výzkumu a vývoje a na základě toho vytváří programy financování pro realizaci projektů. TEKES zároveň monitoruje dopad všech projektů, na kterých se finančně podílí, hodnotí přínosy nejen pro příjemce prostředků, ale také dopad financování na ekonomiku a společnost.

Podobně existují modely samostatné agentury, jejímž úkolem je kromě podpory exportu také sledování globálních trendů a signalizování nově se objevujících sociálních, ekonomických a technologických trendů (např. finské FINPRO). V rámci těchto predikcí se agentura snaží určit perspektivní obory a technologie, u kterých lze do budoucna očekávat potenciál a které by se tedy měly stát předmětem zájmu domácích inovujících firem.

9.C Klíčové iniciativy

Vzhledem ke komplexní podmíněnosti inovací nepokrývá pilíř 9 Inovace toto téma v celé jeho šíři. Soustředí se zejména na (i) firmy jako místa, kde se znalosti (prostřednictvím inovací) proměňují na peníze, (ii) VaV instituce jako tvůrce a zdroj šíření nových znalostí a (iii) vztahy mezi firmami a VaV institucemi a (iv) efektivní institucionální rámec inovačního ekosystému. Navržená opatření reflektují význam dalších oblastí utvářejících prostředí pro inovace (zejm. podnikání a služby pro inovační podnikání, vzdělávání, finanční trh), které jsou však řešeny samostatně v dalších pilířích SMK.

Vzhledem k významu inovací, který je jim pro růst konkurenceschopnosti přikládán jak v ČR, tak v EU, je součástí strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR samostatný dokument Národní inovační strategie ČR (NIS). NIS podává komplexní přehled pro téma inovací a zastřešuje jednotlivá opatření navrhovaná napříč pilíři SMK v oblasti inovací. NIS je rozdělena do čtyř hlavních částí zabývajících se excelentním výzkumem, spoluprací mezi podnikovým a VaV sektorem při transferu znalostí, podporou inovačního podnikání a lidmi jako nositeli nových nápadů a iniciátory změn. V rámci těchto prioritních os NIS je odkazováno na projektové záměry v jednotlivých pilířích SMK, které NIS detailněji rozpracovávají a které zajištují provázanost obou dokumentů.

Navržený systém opatření v rámci pilíře Inovace je založen na těchto předpokladech:

• Podstatou úspěšných inovací je propojení technických možností s poptávkou na trhu. Klíčová je v tomto propojení potřeb na trhu a technických možností podnikavost (definovaná jako „síla“, která cíleně kombinuje všechny znalosti a zdroje potřebné k inovaci úspěšné na trhu).
• Význam tržních stimulů a technických možností pro vznik úspěšných inovací se liší případ od případu. Lze rozlišovat „market-driven“ inovace a „technology-driven“ inovace (schéma níže). Není pravdou, že „technology-driven“ inovace mají větší význam pro ekonomický růst než „market-driven“ inovace.
• Kvalitní VaV je významnou složkou pro vznik inovací a v řadě případů nezbytným zdrojem pro inovace. Inovace však vznikají ve firmách, nikoliv na univerzitách a ve výzkumných ústavech. Proto je pro využití výsledků VaV v ekonomice velice důležité propojení excelentního VaV s podnikatelských sektorem.
• Pro efektivní (úspěšné inovace a tím ekonomický růst podporující) transfer technologií mezi VaV a podnikatelským sektorem jsou důležité nejen vazby s high-tech obory. Úspěšné inovace v tzv. medium-tech a low-tech oborech (firmách) jsou vzhledem k jejich podílu na HDP a zaměstnanosti mnohdy důležitější než inovace v segmentu high-tech oborů (firem)². Pro ČR toto platí speciálně, neboť high-tech obory (firmy) zde jsou nerozvinuté a ty zahraniční mají své klíčové podnikové funkce v zahraničí.

Schéma 1: Význam výzkumu a spolupráce s VaV institucemi pro tvorbu inovací

9.38 Vytvoření funkčního systému pro řízení a koordinaci rozvoje národního inovačního ekosystému.

Opatření směřuje ke zvýšení efektivity politik a nástrojů v oblasti inovačního podnikání a VaV. Skládá se ze čtyř skupin aktivit: (i) vytvoření expertního systému pro hodnocení inovačního potenciálu a jeho bariér, vč. analýzy excelentního VaV, (ii) iniciace a koordinace odborné diskuse o nastavení nových rolí a vztahů institucí národního inovačního ekosystému, (iii) změn kompetenčního zákona a dalších zákonů, (iv) rozhodnutí Vlády ČR o způsobu koordinace nástrojů a politik na inovacích založené konkurenceschopnosti.

9.39 Vytvoření prostředí pro excelentní VaV

Opatření zlepšuje podmínky pro excelentní výzkum, který bude přinášet výsledky generující znalostní a technologický náskok v oblastech, kde má ČR potenciál. Vedle efektivního řízení politiky VaV se jedná o (i) nový systém hodnocení výzkumných organizací postavený na dobré praxi ze zahraničí, s dopady na institucionální financování, (ii) zkvalitnění systému hodnocení projektů a programů veřejné podpory VaV, s důrazem na výsledky, (iii) užší zaměření tematických priorit VaV zohledňující identifikované klíčové technologické oblasti ČR, s důrazem na koncentraci výzkumného úsilí, (iv) zvyšování odborné kvalifikace lidí pro manažerské řízení výzkumných organizací, (v) dlouhodobou podporu špičkových infrastruktur (materiální i personální) směřující k udržení kroku s předními světovými pracovišti a zohledňující schopnost VaV institucí získat pro své aktivity soukromé zdroje financování, (vi) zefektivnění systému doktorského studia a (vii) vytvoření podmínek pro příchod špičkových zahraničních výzkumníků, včetně reintegrace českých výzkumníků ze zahraničí.

9.40 Rozvoj spolupráce pro transfer znalostí mezi podniky a VaV sektorem

Opatření sestává ze sedmi skupin aktivit, které přispějí ke spolupráci výzkumných institucí s podniky a k rozvoji služeb podporujících komercializaci výsledků VaV. Jejich přínos závisí na opatřeních v oblasti podpory podnikání, zejm. na službách pro inovační podnikání, bez nichž nepřinese požadovaný efekt. Jedná se o tyto nástroje: (i) pre-seed grantové schéma, (ii) program Knowledge transfer partnership, (iii) rozvoj personálních kapacit a služeb CTT, (iv) asistence při změnách interních procesů a předpisů VaV institucí podporujících spolupráci a TT, (v) zakázky výzkumu a vývoje pro potřeby veřejného sektoru – public procurement, (vi) novela zákona o dani z příjmu, (vii) politika a nástroje podpory inovací v regionech.

9.41 Spolupráce mezi podniky

Opatření podporuje spolupráci mezi firmami, která usnadní realizaci jejich inovačních aktivit. Navrhované aktivity budou firmy stimulovat ke spolupráci při tvorbě inovací a také nepřímo podpoří firmy při řízení inovačního procesu. Opatření je zaměřeno na rozvoj a manažerské řízení klastrů a jiných kooperačních uskupení k rozvoji spolupráce podporující inovace. Vzhledem ke struktuře ekonomiky je pro ČR důležitá spolupráce mezi firmami z high-tech oborů na jedné straně a medium-tech a low-tech oborů (dále jen LMT) na straně druhé. Poptávka po inovacích v LMT oborech je klíčová pro přínos inovací k ekonomickému růstu ČR i k rozvoji podnikání v high-tech oborech.

9.42 Foresight a určení technologických oblastí strategického významu pro ekonomický růst ČR

Cílem tohoto opatření je vytvoření systému a rozvoj personálních kapacit pro monitoring (i) světových trhů a (ii) vývoje na poli VaV a technologií umožňující včasnou identifikaci sociálních, ekonomických a technologických trendů. Na základě těchto foresightových aktivit analyzujících vývoj světové poptávky a vznikajících potřeb společnosti dojde k identifikaci klíčových technologických oblastí pro ČR. U těchto oblastí lze do budoucna očekávat vysoký potenciál z hlediska přínosu pro konkurenční výhodu podnikového sektoru na území ČR, a proto do nich bude přednostně zacílena veřejná podpora podnikání a výzkumu.

9.43 Kosmické aktivity českých firem

Opatření je zaměřeno na zvýšení počtu a objemu zakázek českých firem (a výzkumných institucí) v oblasti kosmických aktivit vedoucí ke komerční úspěšnosti produktů českých firem na globálních trzích, s cílem zajistit maximalizaci ekonomického užitku a návratnost investic.

1. Pilíř 9 Inovace nepokrývá problematiku inovací v celé její šíři. Opatření, která tvoří další nedílné součásti inovačního ekosystému, jsou zařazena i v ostatních pilířích SMK (zejména Vzdělávání, Efektivita finančních trhů a Efektivnost trhů zboží a služeb a zkvalitňování charakteristik podnikání). Komplexní přehled opatření navrhovaných v oblasti inovací předkládá Národní inovační strategie ČR, která je součástí SMK (viz dále).
2. Inovační poptávka v medium-tech a low-tech oborech je klíčová. Představuje zdroj stimulů pro inovace v high-tech oborech (firmách) a zvyšuje poptávku podniků, zejména z high-tech oborů, po spolupráci s VaV institucemi.

obsah Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR

10 Východiska Proexportní strategie

Vize: Rozvoj a diverzifikace exportu jako motoru hospodářského růstu ČR

ČR je malá, otevřená ekonomika, pro niž je export významným zdrojem růstu a rozvoje. V konkurenci okolních zemí, které jsou rovněž výrazně pro-exportně orientovány, musí ČR efektivně uplatňovat proexportní politiku.

Exportní výkonnost a konkurenceschopnost každé země jsou úzce provázány – konkrétně exportní výkonnost země se odvíjí od její konkurenceschopnosti či je dokonce často konkurenceschopnost vnímána přímo jako exportní výkonnost země. V poslední době se často mezi odborníky objevuje názor, že ČR podobně jako většině ostatních vyspělých evropských států (s výjimkou například Německa nebo Finska) hrozí ztráta konkurenceschopnosti z důvodu silného nástupu asijských zemí (především Číny).

Vzhledem k silné vazbě mezi exportem a konkurenceschopností soustředí se projekty v rámci této kapitoly zejména na opatření koordinační – tj. na provázání SMK s Proexportní strategií České republiky na léta 2012 – 2020, která se v současné době připravuje, a s Koncepcí zahraniční politiky ČR. Koordinace je v tomto projektu pojímána velmi široce – ve stylu vyspělých států EU a OECD – jako soubor aktivit zaměřených přímo a především proexportně, ale i činností, které jsou k proexportním aktivitám komplementární, doplňují je a usnadňují a v souhrnu vytváří silnou ekonomickou diplomacii ČR a posilují pozici ČR na mezinárodní úrovni.

10.A Cíle projektu

Proexportní politika

Cílem projektu bude identifikovat klíčová opatření v oblasti proexportní politiky státu, na níž by bylo možné postavit kvalitní a dynamickou exportní strategii ČR na léta 2012 – 2020. Opatření, kterými se tento projekt zabývá, jsou následující:

• Spolupráce mezi MPO a MZV – budování páteřní sítě zahraničních zastoupení a úprava kompetencí v oblasti B2B, B2G a G2G vztahů (SLA)
• Informační a analytické zázemí pro export v ČR a z něj vycházející chytré služby pro exportéry a investory
• Optimalizace systému exportního financování a vztah ČEB, EGAP a komerčních bank a financování proexportních aktivit
• Mechanismy aktualizace nastavení proexportních aktivit a jejich KPI a vzdělávání pro export

Budování pozice ČR na mezinárodní úrovni

Cíle komplementární k činnostem v rámci proexportní politiky, které mají pomáhat budovat dobré jméno a pozici ČR na zahraničních trzích.

• Spravedlivé podmínky mezinárodního obchodu – lobbying za otevření trhu u organizací, smlouvy o volném obchodu, globální rozvoj e-commerce a podmínek k jeho realizaci, boj proti porušování ochrany duševního vlastnictví, rozvoj exportu služeb a licencí, aj.
• Koordinace reprezentace ČR v zahraničí s ohledem na ekonomické zájmy ČR – zejména zabezpečování hlavních proexportních aktivit s činnostmi, které je doplňují, s exportéry v rámci jejich nezávislých platforem, v poskytování rozvojové a humanitární pomoci, vymáhání historického zahraničního dluhu, organizace zahraničních cest oficiálních reprezentantů (PSP ČR, regiony aj.), kulturní, výzkumné a vzdělávací výměny,
• Budování dobrého jména ČR v zahraničí – zvyšování zahraniční informovanosti o reformách), usnadnění získávání víz do ČR za účelem obchodu (Fast track), vybudování sítě českých krajanů, rozvíjení a cílená prezentace těch komparativních výhod ČR, které k nám lákají zahraniční investory a zvyšují prestiž ČR v zahraničí, Zahraniční srovnání

Příkladem států s úspěšnou proexportní politikou jsou například Finsko, Německo, Nizozemí, které velmi efektivně zvládají koordinovat činnost veřejných institucí do podoby velmi progresivní a účinné ekonomické diplomacie.

Koordinace uvnitř státu a silné a jednotné hájení ekonomických zájmů země navenek je model, jehož úspěšnost dokazuje řada zemí, které tímto způsobem postupují (viz např. Jižní Korea a miliardové kontrakty v Číně, Francie a kontrakty v Indii, dlouhodobá efektivní a koordinovaná proexportní politika Skandinávských zemí apod.).

Inspirací v oblasti efektivní koordinace ekonomické diplomacie napříč všemi institucemi a s využitím dalších politik (humanitární, vzdělávací, výzkumná apod.) může být např. Finsko, Francie (a kontrakty v Indii).

Státy jako Velká Británie, Izrael, Polsko aj. mohou být vzorem v efektivním využívání sítě svých občanů a krajanů v zahraničí k posilování své značky, ale i v budování sítí zahraničních expertů k získávání investic a propagaci svých zemí.

Z hlediska spolupráce na společném budování pozice na zahraničních trzích a sdílení nákladů může být vzorem dlouhodobá efektivní koordinovaná proexportní politika Skandinávských zemí.

Exportní strategie Spojených států amerických je příkladem komplexního přístupu k rozvoji proexportních aktivit s ohledem na nové trendy (např. rozvoj licencování, e-commerce, frančízinku, apod.).

10.B Základní východiska

V ČR se na proexportních aktivitách podílí celá řada veřejných institucí i soukromých subjektů, koordinace jejich činností však není zdaleka nastavena optimálně, což vede k neefektivnímu vynakládání prostředků i využívání informací o zahraničních trzích.

Páteřní síť českého zahraničního zastoupení

Z výše uvedených důvodů je několik opatření v rámci tohoto pilíře zaměřeno na zlepšení koordinace a posílení sdílení informací mezi subjekty činnými v exportu tak, aby byly maximalizovány pozitivní dopady na export a jeho rozvoj. Mezi konkrétními opatřeními jsou zejména pokrytí prioritních zemí sítí zahraničních zastoupení CzechTrade (B2B) a spolupráce mezi CzechTrade a zahraničními zastoupeními MZV (B2G a G2G).

Vyjasnění kompetencí a optimalizace regionálního zastoupení CzechTrade by měla přispět především k rozšíření možností poskytování chytrých služeb pro exportéry a koncepční přístup k jejich poskytování. V rámci tohoto souboru opatření se proto navrhuje modernizace nabídky těchto služeb se zaměřením na poskytování strukturovaných informací (business a market intelligence), analýz výhledů a trendů cíleně zaměřených na identifikaci nových globálních trendů a jejich využití ve prospěch českého exportu. Důležité jsou i služby spojené s internacionalizací a obecně identifikací příležitostí na zahraničních trzích (průzkumy trhu, networking, aj.).

Exportní financování a jeho koordinace

Z hlediska výměny informací jsou zároveň banky (a do určité míry i pojišťovny) hlavními partnery státem vlastněných institucí EGAP a ČEB a exportní financování a pojištění je obecně důležitým aspektem proexportních aktivit. V této oblasti je potřeba překonat malou „sladěnost“ ČEB, EGAP při posuzování projektů pro exportní financování, optimalizovat činnost ČEB a její nastavení ve vztahu k možnostem klubového financování exportních úvěrů a vyřešit praktickou aplikaci zapojení komerčních bank do systému dorovnávání úrokových rozdílů (tzv. IMU systém). Zároveň je vhodné koordinovat předávání informací o zahraničních trzích s ČEB a EGAP.

Komplementární proexportní opatření

Klíčovou charakteristikou tohoto projektu je, že se soustředí na koordinaci mezi různými institucemi uvnitř ČR, která má napomoci jednotné a cílené prezentaci ČR navenek. Projekt se také v maximální míře soustředí na to, aby k prezentaci ČR v zahraničí byly maximálně využívány komparativní výhody ČR.

Opatření v rámci tohoto projektu se zahrnují zaprvé aktivní podporu spravedlivých podmínek mezinárodního obchodu a dalších projektů, které prospívají mezinárodnímu obchodu (např. globální rozvoj e-commerce, boj proti pirátství a jinému porušování ochrany duševního vlastnictví aj.). Za druhé se opatření týkají koordinace reprezentace ČR v zahraničí s ohledem na ekonomické zájmy ČR a budování dobrého jména ČR v zahraničí (napříč veřejnými institucemi a ve spolupráci s exportéry či zahraničními spolupracovníky). Za třetí se jedná o opatření související s budováním pověsti ČR jako důvěryhodného obchodního partnera a maximální využívání všech politik a komparativních výhod ČR k podpoře tohoto exportu (projekty typu FastTrack pro obchodní cesty, vybudování sítě českých krajanů v gesci MZV apod.).

obsah Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR

11 Kohezní politika

Vize: Strategie konkurenceschopnosti a strategie koheze vedou stejným směrem.

ČR získala na období 2007-13 v přepočtu na obyvatele jedno z nejvyšších množství prostředků kohezní politiky mezi státy EU-27. Je pravděpodobné, že i po r. 2013 bude kohezní politika představovat jeden z nejvýznamnějších nástrojů pro realizaci rozvojových intervencí a tedy i mnoha opatření SMK. A to přesto, že záběr SMK je širší a mnohá opatření s intervencemi kohezní politiky nesouvisí, nebo souvisí jen nepřímo.

Vzhledem k současnému stavu jednání o budoucnosti kohezní politiky a přípravných prací s nimi svázaných nelze v době zpracování SMK určit, které její intervence budou či nebudou způsobilé pro financování z budoucí kohezní politiky EU. Některé skutečnosti jsou však jasné již nyní. Především kohezní politika nabízí účelově definované finanční prostředky a nástroje, jejichž společným cílem je hospodářský růst, a také územní soudržnost nově definovanou ve Smlouvě. Stranou však nezůstává ani tradiční pojetí sociální soudržnosti, u níž je v současnosti obvykle akcentována souvislost s přeměnou společnosti a trhu práce, na něž nestačí sociální struktury včas a odpovídajícím způsobem reagovat. Z uvedeného je zřejmé, že smyslem intervencí kohezní politiky je růst konkurenceschopnosti, který je předpokladem hospodářského růstu a ten je dále nutnou podmínkou zmírňování regionálních rozdílů. Cíle SMK a cíle kohezní politiky jsou proto v souladu a jsou si velmi blízké.

Pro nastavení kohezní politiky v ČR je důležité, aby její cíle byly v souladu s cíli akcelerace ekonomického rozvoje na základě významně koncentrovaných podporovaných aktivit. V některých členských státech a mezi mnoha aktéry v ČR je kohezní politika stále chápána jako přerozdělovací mechanismus pro dotování investic bez toho, že by tyto investice měly vytvářet podmínky pro hospodářský růst. Tento přístup ohrožuje využití intervencí kohezní politiky v ČR pro úspěšnou a efektivní realizaci (některých) cílů SMK. Investiční dotace zacílené na zejména veřejné investice v hospodářsky slabých regionech budou samozřejmě hrát stále rozhodující roli v kohezní politice. Konkurenceschopnost a její využití pro hospodářské sbližování regionů Evropy jsou dominantním cílem intervencí kohezní politiky. SMK proto musí reflektovat požadavky dokumentů jako je např. Strategie Evropa 2020 apod. Reflektovat však neznamená podřídit se, nýbrž využít příležitosti, které se v těchto dokumentech otevírají.

V první řadě tak kohezní politika bude představovat intenzivní zdroj podpory v oblastech (i) podnikatelského prostředí a jeho kvality, (ii) rozvoje inovací a technologického rozvoje a (iii) vybraných aspektů podpory trhu práce a vzdělávacího systému. ČR, jako většina nových členských zemí EU, má navíc stále nedostatky v oblasti základní infrastruktury a její dostavba je proto nutnou podmínkou sbližování ČR a EU a podmínkou (rovnoměrnějšího) hospodářského růstu. Význam má zejména dopravní infrastruktura, jejíž podpora však musí být důsledně zdůvodněna potřebou posilování konkurenceschopnosti a hospodářského rozvoje.

Jednání o nové podobě kohezní politiky také přinášejí podmínky, na které bude využití prostředků EU vázáno. I v tomto případě existuje silný vztah mezi SMK a požadavky kohezní politiky. Např. makroekonomická stabilita a výkonnost představují významnou potenciální kondicionalitu pro kohezní politiku (v současné době je tato kondicionalita aplikována pouze pro Fond soudržnosti). Pozitivní makroekonomický výkon také znamená důležitou podmínku pro dostupnost potřebných finančních prostředků pro spolufinancování z národních zdrojů, jehož míra by měla doznat zvýšení. Je důležité zdůraznit doplňkovost a synergické vazby Společné zemědělské politiky (SZP) vůči Kohezní politice a příspěvku SZP ke konkurenceschopnosti ČR v oblasti zemědělství, potravinářského průmyslu a využití obnovitelných zdrojů energie.

V současném programovém období došlo ke zpoždění v zahájení realizace operačních programů. Reálná implementace je ovlivněna složitě nastaveným systémem a bariérami na národní úrovni, vyplývajícími např. z legislativní úpravy. Na tyto a další nedostatky opakovaně poukázaly evaluační studie. Pro příští programové období bude podstatné jednodušší a funkčnější nastavení implementačních struktur a procesů.

11.A Zaměření kohezní politiky v ČR

Pro nastavení programů a pravidel kohezní politiky v ČR z výše uvedeného popisu vyplývá, že by měly vyhovovat věcnému zaměření SMK a přispívat k naplnění jejích cílů. Kohezní politika v období 2014+ v ČR by měla:

• Koncentrovat intervence na hospodářský růst, s cílem výrazného přiblížení se národní hodnoty ukazatele HDP na obyvatele k průměru EU a podstatného zvýšení HDP/obyv. na úrovni regionální; nedílnou součástí by měly být intervence zlepšující sociální podmínky v souvislosti s růstem konkurenceschopnosti;
• Podpořit intervence na vytváření a přeměnu institucionálních podmínek pro vyšší hospodářský růst a pro růst konkurenceschopnosti.
• Oproti současnému stavu připravit selektivní intervence a jejich tematické zúžení, avšak při zachování flexibility, která bude odrážet rozvojové potřeby ČR.
• Zjednodušit řízení intervencí a zavést nové nástroje: (i) snížit množství operačních programů a zjednodušit jejich vnitřní strukturu, (ii) zvýšit význam nedotačních nástrojů podpory, více využívat finančních nástrojů a požadovat návratnost prostředků všude, kde je to možné, (iii) zvýšit míru spoluúčasti u některých typů podpory, (iv) zvýšit důraz na dosažení výsledků a sladění podpory s cíli konkurenceschopnosti, (v) posílit synergii intervencí, zejména v územním pohledu. (vi) posílit roli centrální koordinace s důrazem na zajištění jednotných pravidel a postupů a maximální elektronizaci administrativního procesu. ČR souhlasí se zvýšením důrazu na nedotační nástroje z důvodu vyšší efektivity, vyšší odpovědnosti příjemce a dlouhodobého revolvingového využívání veřejných zdrojů.

Při vyjednávání by se ČR měla zasadit o zachování vysoké celkové národní alokace (intenzity podpory), o zachování sedmiletého programovacího období a o nezměněnou metodu výpočtu alokace prostředků kohezní politiky pro jednotlivé státy. Při čerpání strukturálních fondů by se měl důsledně aplikovat princip udržitelnosti. Současně by nemělo docházet k vyčleňování jednotlivých finančních nástrojů nebo oblastí z kohezní politiky, neboť ta poskytuje integrovaný přístup k řešení problémů v daném území.

11.B Zahraniční srovnání

V současné době je výše alokace ČR v přepočtu na obyvatele jedna z nejvyšších v EU. Větší a chudší Rumunsko má alokaci o více než čtvrtinu nižší než ČR (hlavně kvůli tzv. cappingu); srovnatelně velké, ale chudší, Maďarsko má rovněž nižší alokaci. V nynějším programovacím období je většinová část (přes 51% objemu alokace kohezní politiky) umístěna ve 12 nových členských zemích. Charakter věcných priorit je v ČR patrně nejvíce v celé EU zaměřen na tzv. tvrdé typy projektů investičního charakteru a podíl tzv. měkkých projektů představuje méně než 20 % z celkové alokaci. V ČR dominují intervence ve formě dotací, finanční nástroje se téměř nepoužívají, na rozdíl od vyspělých zemí EU, které především ve sféře podpory podnikání daleko více používají měkké nástroje.

11.C Výzvy kohezní politiky

Příští víceletý finanční rámec EU (finanční perspektiva)

Stávající Sdělení Evropské komise k revizi rozpočtu EU (říjen 2010) naznačilo možnost přeskupení váhy jeho výdajů směrem k podpoře cílů Strategie Evropa 2020. To by mohlo znamenat postupné snižování výdajů směřujících na zemědělství a zachování silné kohezní politiky, tedy minimálně udržení váhy kohezní politiky v rozpočtu EU. Současně je v zájmu ČR prosazovat udržení poměru rozpočtu EU k unijnímu HDP alespoň na úrovni 1%.

Vazba na Strategii Evropa 2020

Strategie Evropa 2020 má být do značné míry věcnou platformou pro kohezní politiku po roce 2013. Obsahová náplň Strategie Evropa 2020 je ve velmi vysoké míře souladu s obsahem SMK. Některé regionální potřeby ne zcela korespondují s obsahem Strategie Evropa 2020, neboť vyžadují konvergenční a Strategií Evropa 2020 dostatečně neakcentované priority.

Smlouva o partnerství pro rozvoj a investice

Smyslem smlouvy o partnerství pro rozvoj a investice (dále „Smlouva“) je posílení oboustranného závazku mezi členským státem a Evropskou komisí při dosahování a naplňování stanovených cílů, včetně dohody o způsobu měření pokroku. Vedle pobídkových mechanismů se uvažuje i o jejich vynutitelnosti pod hrozbou sankcí. Rozvojový kontrakt může pomoci naplňovat SMK, pokud stanovené cíle budou v obsahovém souladu s ní a pokud budou reálně naplnitelné.

Kondicionality

Motiv zavedení kondicionalit je veskrze racionální a žádoucí – souvisí s posílením orientace kohezní politiky na výsledky a možností potrestat chronické hříšníky, chovající se dlouhodobě ekonomicky nedisciplinovaně a neudržitelně a těmto podmínit možnost čerpání prostředků v rámci kohezní politiky nápravou tohoto stavu. Přílišný počet kondicionalit a vazba na dílčí tematické priority může učinit celý systém neprůhledným a příliš administrativně náročným.

Integrace intervencí; place-based přístup

Smyslem tohoto přístupu je zvýšení lokální a regionální provázanosti intervencí kohezní politiky, poskytovaných na základě souběžného uvolňování prostředků z více zdrojů financování. Tato provázanost umožní lépe využít účinků intervencí na základě vytvoření synergických efektů, jež jsou mezi těmito projekty identifikovány.

Tematická koncentrace

Oproti nynějšímu stavu by mělo dojít k významné redukci prioritních oblastí podporovaných ze zdrojů kohezní politiky, a to zejména na priority Strategie Evropa 2020. V rámci tohoto bezesporu žádoucího trendu je však současně vhodné vyjednat dostatečný prostor pro flexibilní výběr těchto tematických priorit, odrážejících skutečnou míru potřebnosti pro naši zemi jako celek i naše regiony.

Přístup orientovaný na výsledky

Klíčovým společným jmenovatelem je prioritní orientace nástrojů Kohezní politiky na cíle SMK a jejich podřízení těmto cílům. S tím je spojeno úsilí na zajištění, aby intervence kohezní politiky dosahovaly vyšší účinnosti a efektivity.

Inovativní nástroje finančního inženýrství

V rámci požadavku posílení efektivního a odpovědného vynakládání prostředků Kohezní politiky a jejich návratnosti by v příštím programovacím období mělo dojít k významnému rozšíření využívání návratných finančních nástrojů, založených například na principu iniciativ JESSICA,JEREMIE nebo JASMINE.

Zjednodušení řízení intervencí

Zjednodušení řízení intervencí strukturálních fondů sleduje především potřebu zjednodušení a sjednocení procesu z pohledu příjemců a uživatelů systému, omezení nadbytečných požadavků umožňujících opravdové zjednodušení a úprava legislativy zaměřené na národní požadavky a podmínky pro příjemce a řídící orgány Operačních programů.

Implementační struktura

I v souladu s Prohlášením vlády ČR ze srpna 2010 je zřejmé, že implementační struktura musí projít významným zjednodušením. Žádoucím výsledkem zjednodušení implementační struktury by mělo být překonání nynějšího značného roztříštění, nespojitosti a nekoordinovanosti projektů zaměřených na podporu konkurenceschopnosti a soudržnosti. Implementační struktura by měla být nastavena s jasnými rolemi, vymezenými pravomocemi, působnostmi a odpovědností jednotlivých aktérů.

Přímé komunitární granty

Přímé komunitární granty řízené přímo Komisí v současné době zůstávají v porovnání s využíváním nástrojů kohezní politiky u nás výrazně opomíjeny. Mnoho z nich je však přímo zaměřeno na podporu konkurenceschopnosti, a proto by měly být v ČR v dalším období více využívány.

obsah Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR