English version
Cílem tohoto článku je stručně odpovědět na otázku, co to jsou technické normy a jaká je jejich funkce. Jedním z příkladů využití technických norem je proces výroby, kdy například určitá část výrobního procesu daného produktu podléhá úpravě určité technické normy. Stavby, v nichž se každodenně pohybujeme, potraviny, automobily, elektrické spotřebiče, hračky, výrobky užívané ve zdravotnictví a mnoho dalších jsou tímto způsobem spojeny s určitou technickou normou.
Účelem technických norem je stanovení požadavků, respektive kladení podmínek na vybrané výrobky potenciálně ohrožující oprávněný zájem, tzn. zdraví a bezpečnost osob, majetek, životní prostředí a podobně, a s tím spojené usnadnění obchodování.
Technická norma je dokumentem poskytujícím pravidla, návody nebo definice pro určitý výrobek nebo postup. Je určená pro opakované nebo stálé použití a vytvořili ji společně odborníci v daném oboru, výrobci a uživatelé, ministerstva a jiné orgány státní správy. Technické požadavky na výrobky a technické normy jsou upraveny jednotlivými právními řády.
Obchodování v současnosti samozřejmě není lokalizováno a omezeno pouze na národní trhy. Na mezinárodní úrovni vytvořila Mezinárodní organizace pro normalizaci (International Organization for Standardization) normy nesoucí označení ISO. Také na úrovni Evropské unie bylo nutné harmonizovat rozdílné národní předpisy jednotlivých členských států, které mají odstranit překážky volného pohybu zboží a etablovat jednotné bezpečnostní standardy. Mnoho výrobků prodávaných na trhu EU dnes musí splňovat technické požadavky stanovené nařízeními, směrnicemi a dalšími akty EU. Takové výrobky musí být často v souladu s normami nesoucími označení EN (European norm).
České technické normy (ČSN)
V České republice je právním předpisem upravujícím technické požadavky na výrobky a problematiku technických norem zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.
Česká technická norma je dokumentem schváleným pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití, vytvořeným podle zákona o technických požadavcích na výrobky, a označeným písemným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, meteorologii a státní zkušebnictví. Tvorbou a vydáváním Českých technických norem je pověřen Úřad pro technickou normalizaci, meteorologii a státní zkušebnictví (ÚMNZ). V praxi často vznikají české technické normy tím způsobem, že dochází k převzetí určité evropské nebo mezinárodní normy. Taková norma poté nese označení ČSN EN (například ČSN EN 61907: Inženýrství spolehlivosti komunikačních sítí), případně ČSN ISO (například ČSN ISO 31000: Management rizik – Principy a směrnice) nebo ČSN EN ISO (například ČSN EN ISO 15544: Naftový a plynárenský průmysl – Těžební zařízení v příbřežních vodách – Požadavky a návody pro havarijní stavy).
Závaznost ČSN
České technické normy nejsou obecně závazné. V některých případech však vzniká povinnost dodržovat České technické normy na základě právního předpisu. V právních vztazích, upravených takovýmto právním předpisem, je odkázáno na českou technickou normu a daný subjekt je povinen takovou normu dodržovat. V takové situaci je tak například podle stavebního zákona zhotovitel stavby, který je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě technické předpisy a technické normy.
Právní předpis může obsahovat odkaz na technickou normu jako eventualitu splnění požadavku tohoto nebo jiného právního předpisu. Pokud se výrobek, činnost, postup nebo parametry odpovídají technické normě, je tak tento právní předpis splněn. Tento požadavek však může být splněn i nějakým jiným způsobem. Dodržení ČSN v tomto případě není povinné, nicméně postup ve shodě s konkrétní ČSN je při prokázání splnění požadavku konkrétního právního předpisu výrazně snazší.
Technické normy v právních vztazích
ČSN, ale i jakékoliv jiné technické normy (ISO, IEC, API apod.) jsou vhodným nástrojem pro využití v obligačních právních vztazích vznikajících ze smlouvy. Odkazem na technickou normu lze určit např. jakost, způsob provedení nebo parametry zboží, které má být předmětem určitého smluvního vztahu. V příslušné smlouvě by poté měla být konkrétní norma přesně specifikována. Vzhledem k častým změnám technických norem je vhodné, aby byla platnost normy ukotvena k určitému časovému momentu, například k okamžiku uzavření smlouvy. Využití technických norem k tomuto účelu je bezesporu výhodné, neboť dotváří obsah smlouvy tak, aby byl například chráněn dodavatel i odběratel určitého produktu. Každému podnikateli, působícímu v určitém oboru, se proto jistě vyplatí sledovat vývoj související technické normalizace.
Převzato z magazínu PLUS, časopisu Česko-německé obchodní komory (ČNOPK). Autor: JUDr. Kamil Šebesta, MBA, advokát; Mgr. Jonáš Procházka, advokátní koncipient (KŠD Šťovíček advokátní kancelář, s.r.o.).
