Turecko

ICT sektor celkově i AI specificky mají masivní a viditelnou podporu TR státu, jak systémovou, tak materiální. Systém je sice dirigistický, ale politická priorita a soustavná státní podpora nesou výsledky. V oblasti AI je zásadním dokumentem nově přijatá „Národní strategie umělé inteligence“ pro roky 2021-2025. Ústřední roli zde hraje Prezidentská kancelář pro digitalizaci a Ministerstvo průmyslu a technologií. Tato strategie má několik zásadních priorit: podpora expertů a zaměstnanosti v oboru; podpora výzkumu podnikání a inovací v oboru; rozšíření přístupu k datům a zlepšení technické infrastruktury, posílení mechanismů na socioekonomické přizpůsobení se AI; posílení mezinárodní spolupráce; akcelerování strukturální transformace.

Mezinárodní spolupráce v ICT (vč. tahu na získávání technologií všemi cestami i přilákání vývoje a výroby do TR) patří mezi priority TR. ČR je v rámci EU na špici v oblasti využívání AI ze strany SME’s, proto je pro TR zajímavým partnerem. Velice vhodnou příležitosti pro prezentaci na místním trhu je poté účast na TR AI – pravidelné podzimní akci konané v Istanbulu, přenášené online. Pro financování AI řešení je poté možné využít instrument KOSGEB s názvem „KOGIBEL-SME Development Support Programme“, který místním firmám nabízí možnost proplacení digitalizace vnitropodnikových řešení až do výše 2 mil. TRY.

Specifickou částí ICT sektoru TR je herní scéna, která je dynamická, s průměrným stářím společnosti méně než 4,5 roku. S tím souvisí i její zaměření – hlavním tématem jsou mobilní hry a snaha o bleskový vývoj a uvedení na trh. Životnost takovýchto produktů je poté logicky kratší než několik let vyvíjených PC her. S více než 47 milionovým poolem hráčů, velikostí trhu 580 mil. USD a výraznou státní podporou je ale turecký mobilní herní trh velmi perspektivní. Je zde řada možností investic, outsourcingu či založení vlastní firmy. Zde je možné využít celé řady finančních pobídek ze strany státu – ať už přes organizaci KOSGEB (český protějšek AMSP) či přímo přes Ministerstvo průmyslu a technologií. 

Turecký obranně-průmyslový export a import jsou dlouhodobě zhruba na stejné úrovni (import i export dlouhodobě dosahují cca 5 mld.) USD. na celkových tureckých exportech se obranný průmysl podílí 2,5%. I přes schopnost vyvinout a vyrobit úspěšný konečný produkt, je turecký obranný průmysl stále závislý na dodávkách technologicky nejvyspělejších komponent. Poptávka zde panuje zejména v oblasti avioniky. Konkrétně lze zmínit subdodávky pro víceúčelový vrtulník Gökbey či bitevní vrtulník T129 ATAK. Turečtí partneři zde poptávají zejména palivová čerpadla, jednotky řízení paliva a jednotky dávkování paliva. Poptávané jsou poté i vojenské konektory, přepěťové ochranné jednotky a palubní systémy na výrobu kyslíku. Systém nákupu zde pro hlavního výrobce avioniky v zemi, státní společnost TUSAS/TAI, do značné míry zajišťuje SSB (Defence Industry Agency). I v těchto souvislostech je potřebná podpora místního agenta zahraniční firmy. 

Z dlouhodobého hlediska může být pro některé české subjekty zajímavé uvažovat o přenesení výroby do Turecka, které by jim zajistilo komparativní výhodu u státních zakázek v porovnání s ostatními zahraničními subjekty. Díky snaze o co největší samostatnost turecká administrativa nabízí řadu výhod a pobídek pro společnosti, jež se rozhodnou pro produkci v Turecku. Patří sem například odpočet daně z příjmu právnických osob až do 100 %, bezplatné přidělování pozemků, osvobození od pojistného na sociálním zabezpečení, osvobození od DPH a cla či mnoho programů na podporu školení. Ještě více je poté podporováno R&D v této oblasti, kde je možné dosáhnout na osvobození od: daně z příjmu právnických osob, daně z příjmu pro pracovníky výzkumu a vývoje, od DPH na konečné produkty či proplacení až 100 % výdajů na výzkum a vývoj. Podrobné znění a podmínky pobídek je možné získat u Prezidentské kanceláře pro investice.

Česká republika je v Turecku považována za zemi s moderní zemědělskou i potravinářskou produkcí. České firmy umí reagovat na  poptávku po nových technologiích, jako jsou např. systémy zavlažování, modernizace a řízení provozů, pokročilé veterinární postupy a kvalitní genetický materiál i osiva.

Zejména pak v živočišné výrobě mají čeští chovatelé velmi dobré jméno, i když omezováním dovozu skotu z turecké strany i klesající spotřebou hovězího masa na turckém trhu způsobenou na jedné straně změnou návyků spotřebitele – maso se stává příliš drahé, nedochází k plnému rozvoji obchodního potenciálu. Svoji roli zde hraje také skutečnost, že turecké administrativě se nedaří dostatečně účinně motivovat domácí chovatele skotu k vlastní produkci. Výsledkem tohoto mixu je tedy nejen dlouhodobě klesající import živého skotu, ale také pokles dobytku chovaného přímo v Turecku.  

Český agrární vývoz do Turecka v roce 2023 činil cca 120 mil. USD, na čemž se vývoz živého skotu podílel cca 99 mil. USD.

I přes výše zmíněné pozorujeme opětovné oživení turecké poptávky po živém skotu. Řada domácích chovatelů se stále obrací na ZÚ Ankara i GK Istanbul s dotazy ohledně českých chovů a vzhledem k nepříznivé situaci na domácím trhu se všeobecně očekává mírné zvýšení tureckého importu v této oblasti. Pro ČR, jakožto historicky největšího exportéra živého skotu do Turecka, je tento vývoj velice zajímavý. 

Z hlediska specifických odvětví je možné upozornit i na neustále rostoucí turecké exporty ryb – i zde je možné stále rozvíjet R&D projekty a navazovat na úspěšně běžící spolupráci mezi univerzitami obou zemí, Turecko v této oblasti nabízí i řadu investičních příležitostí. Jedná se o obecně platnou skutečnost v živočišném průmyslu, která se týká mimo jiné i drůbeže. V roce 2023 Turecko vyvezlo do více než 100 zemí ryby a rybí produkty v hodnotě 1,7 mld. USD. 

Dle vyjádření Ministerstva zemědělství a lesnictví narostl počet domácích mazlíčků v posledních třech letech o 30-40 % (v Turecku ale neplatí povinnost své psy registrovat jako např.: v ČR, takže přesné statistiky o počtu psů a koček v zemi neexistují a vychází se spíše z dat založených na údajích o poptávce; vedle toho v TR existuje obrovská populace toulavých psů a koček). Zde opět Turecko nedisponuje domácími kapacitami na uspokojení vlastních potřeb a to nejen v oblasti vakcinace psů a koček, ale také v oblasti jejich krmiv, kde obzvláště movití majitelé domácích mazlíčků preferují zahraniční produkty před těmi domácími.

Při dovozu vakcinačních prostředků či krmiv do Turecka je třeba brát v potaz poměrně složité certifikační procedury. Odpovědnou institucí je v tomto směru Ministerstvo zemědělství a lesnictví, konkrétně „General Directorate of Food and Control/Veterinary Health Products Department“. Existuje zde také celá řada domácích společností specializujících se na právní pomoc v průběhu certifikačního procesu. Obecně je cestou také využití prověřeného tureckého importéra, který tyto záležitosti obstará za zahraniční společnost. 

V současnosti se v Turecku staví nové linky metra v Izmiru a Istanbulu. Tramvajové linky se rapidně rozšiřují v Burse,  Istanbulu i Gaziantepu. Možnosti rozšíření tramvajových linek jsou dále zkoumány v Eskisehiru a město Mersin má v plánech vybudování zcela nové tramvajové sítě.  Dle předpokladů národního dopravce TCDD bude v následujících letech pro potřeby městské kolejové dopravy v zemi třeba pořídit cca 7000 kolejových souprav a vystavět ve městech 1500 km kolejí (v současnosti je v zemi 812 km kolejí). Při splnění těchto předpokladů by došlo ke zdvojnásobení nárůstu počtu městských kolejových souprav v zemi.

V současné době pokračuje stavba vysokorychlostní železniční tratě mezi Ankarou a Izmirem. Po dokončení projektu se doba jízdy mezi oběma městy vzdálenými 624 kilometrů zkrátí na 3,5 hodiny. Kromě toho je na konci roku 2024 plánované dokončení železniční tratě Mersin – Osmaniye – Adana – Gaziantep, která je ve výstavbě. Po dokončení této tratě tedy bude možné cestovat vysokorychlostním vlakem ze západní turecké hranice s Bulharskem až na syrské hranice.

Turecké ministerstvo dopravy také představilo „Akční plán pro řízení energie a změnu klimatu“, v němž jedno z tří hlavních témat je „Ekologická doprava na železnici”. Ve střednědobém horizontu 4-10 let se v rámci plánu počítá s tím, že 35 % energie spotřebované na železnici bude pokryto z obnovitelných zdrojů. Zejména zajištění koordinace těchto druhů dopravy s inteligentními dopravními systémy může být dalším předmětem zájmu českých výrobců.

Na druhé straně pokračuje výstavba a rozšiřování systémů metra, tramvajových tratí a dalších lehkých kolejových systémů. Budují se nové linky metra v Ankaře, Izmiru, Istanbulu, Burse, Kayseri, Gaziantepu, Konyi, Antalyi, Samsunu, Kocaeli, Adaně. Ve všech těchto projektech mají čeští výrobci šanci na úspěch. Důležité je ale také přijít s komplexním řešením a nabídnout tureckému partnerovi možnosti financování. Právě ucelená řešení mají v tureckých poměrech největší potenciál uspět.

Obrábění tvarově složitých celků a možnost upravit stroje na základě přání zákazníka jsou vysokými předpoklady úspěchu působení na tureckém trhu zj. v oblasti obranného průmyslu. Právě takové stroje se podílí na několika projektech strategického významu turecké armády, kde velkou roli hraje i schopnost opracovat nejen tvarově složité, ale také až extrémně těžké obrobky. Licenční řízení je zde samozřejmostí, se kterou musí v tomto případě exportér počítat.

V oblasti soustružení a frézování je možné poukázat na potenciál v oblasti CNC soustruhů či univerzálních hrotových brusek. Tyto menší stroje mohou najít uplatnění v automobilovém či dodavatelském průmyslu. Zde je možné se soustředit na oblasti zejména okolo měst Bursa a Kocaeli – místům, kde se koncentruje největší množství subjektů aktivních v automobilovém průmyslu.

Zajímavá je také oblast fréz a vrtáků pro různé typy materiálů, kde zásadní roli hraje lepší odolnost proti porušování řezné hrany. Turecké firmy zde také poptávají diamantové a CBN brousící nástroje pro přesné obrábění společně s diamantovými a tvrdokovovými korunkami a dláty. Jedná se o velice specifické produkty, které jsme v ČR schopni vyrobit a uspokojit tak potřeby v této oblasti ještě nenasyceného místního trhu.

Zajímavé jsou pak možnosti uplatnění českých exportérů na tzv. joint-ventures cílící na třetí trhy – zde jde o univerzální příležitost, které neplatí pouze pro strojírenství. Turecko se v posledních letech zaměřuje na pronikání na trhy postsovětských republik a Afrického kontinentu. Dle Turecké agentury pro spolupráci a kooperaci bylo na Africkém kontinentu vybudováno 205 infrastrukturních projektů a 210 projektů pro zemědělský rozvoj tamních států. Za konkrétní zmínku stojí např. budování železniční infrastruktury v Etiopii, do kterého již turecké subjekty investovaly přes 1,7 miliard dolarů. V posledních letech, se také pořádají veletrhy orientované pouze na Africké státy a turecké firmy nacházejí odbytiště svých výrobků v Africe.

TUBITAK se nyní nepřekvapivě, i vzhledem k implikacím Green Dealu na tureckou ekonomiku, zaměřil na otázku zelené transformace spojené s deklarovaným cílem dosáhnout bezemisní ekonomiky do roku 2053. S cílem přispět k boji proti klimatickým změnám a problémům životního prostředí na samém začátku roku 2021 připravil TUBITAK pokyny k prioritním otázkám výzkumu, vývoje a inovací, kterými jsou boj se změnou klimatu; ochrana životního prostředí a biologická rozmanitost; čistá a cirkulární ekonomika; čisté, dostupné a bezpečné dodávky energií; zelené a udržitelné zemědělství a udržitelná inteligentní doprava. K možnému prohloubení spolupráce v této oblasti napomohla i návštěva ministra životního prostředí ČR v Ankaře ve dnech 1. – 2. 5. 2024.

TUBITAK také podnikl významné kroky v oblasti VaV v oblasti potravin. Food Innovation Center a Turkish Food Innovation Platform – TUGIP, zřízené v rámci největšího tureckého projektu výzkumu, vývoje a inovací INNOFOOD. Cílem je zvýšit konkurenceschopnost potravinářského průmyslu na základě inovací v regionálním a mezinárodním měřítku.

Pokud jde o další vědecké oblasti mimo ty již dříve zmíněné, můžeme dále poukázat na potenciál spolupráce mezi Českou republikou a Tureckem v oblasti jaderné energetiky, technologie elektromobilů včetně baterií a technologie dobíjecích stanic. Dále také sektor čipových technologií, biotechnologií, zdravotnického průmyslu či nanotechnologií.