Typy organizačních struktur a jejich členění

Výrobkové organizační struktury

Mnoho velkých diverzifikovaných společností tvoří úseky na základě výrobkových (oborových, předmětných) specializací. To znamená, že všechny řídící činnosti se sdružují do jedné organizační jednotky (úseku, oddělení, střediska), která odpovídá za jeden typ výrobku (výrobní obor, soubor příbuzných výrobků, stejný výrobní sortiment) a řídí je jeden manažer.

V případě, že se podnik rozrůstá, je těžké koordinovat různé funkčně členěné úseky. Pak je tedy výhodné zřídit tento typ organizace podle jednotlivých výrobků.

Vnitřní organizační členění jednotlivých výrobkově specializovaných úseků může být založeno na funkční dělbě práce (viz obrázek Výrobková organizační struktura UNILEVER-Švýcarsko na úrovni holdingu, například výzkum a vývoj, marketing, výroba, finance, prodej potravin). Tato forma organizační struktury umožňuje pracovníkům získat maximální odbornost v oblasti vývoje, výroby a produkci konkrétního výrobku. Svou přehledností umožňuje také top managementu snadnější koordinaci.

Každá výrobková jednotka má zaměstnance, kteří se zabývají výrobou i marketingem. Výrobní manažeři koordinují výrobu, odbyt a distribuci. Tím se stávají dohlížiteli nad všemi odbornými funkcemi. Zásadou této organizační struktury je tedy odpovědnost výrobních manažerů za zisk. Jsou také často žádáni o stanovení podnikových cílů na začátku určitého časového období. Na konci tohoto období je pak reálný dosažený cíl, například zisk, srovnáván s plánovaným. Tento přístup je užíván například u divizí koncernu General Motors: Buick, Cadilac, Chevrolet, Pontiac.
K výhodám obvykle patří:

• zajištění uceleného řízení (zejména koordinace) jednotlivých etap reprodukčního procesu výrobkových oborů,
• schopnost rychlejší reakce na změny prodeje či požadavků zákazníků,
• přibližuje podnikatelskou strategii místu realizace ve výrobě,
• usnadňuje procesy vnitřního účetnictví a vůbec dobře zúčtovatelného hospodaření,
• dobré řízení návazných a podmiňujících se předvýrobních etap atd.

K nevýhodám výrobního uspořádání patří:

• nebezpečí nekoordinovaného soutěžení o zdroje mezi jednotlivými obory,
• nekoordinovaná prodejní politika,
• náročnost liniové rozhodovací pravomoci vrcholových vedoucích,
• rozdílné způsoby řízení výrobních strukturních jednotek a problémy s komplexností celopodnikového řízení.

K modifikacím výrobkových organizačních struktur patří i divizní uspořádání. Na obrázku Výrobková organizační struktura UNILEVER-Švýcarsko na úrovni holdingu by jednotlivé výrobkové úseky byly ztotožněny s divizemi – například divize potravin. Ovšem divizní uspořádání může mít řadu modifikací. Divize mohou vznikat na nižších úrovních organizačního řízení (General Motors).

Obr. Výrobková organizační struktura UNILEVER-Švýcarsko na úrovni holdingu