Více lepších služeb pro české exportéry



Inovační ekosystém jako prostředí pro budování úspěchu

Skandinávské zkušenosti jsou pro tvůrce nové české proexportní politiky nejen inspirací, ale v mnoha případech také přímým vodítkem a vzorem. Byť například finský inovační systém nelze beze zbytku implementovat na české podmínky, jeho základní teze jistě přenositelné jsou.

Problémy současné politiky inovací v ČR

V prvé řadě jde o zdůraznění významu inovačních firem a inovačního podnikání v ekonomice. Podpora vědy a výzkumu v České republice trpí v současnosti jedním zásadním nedostatkem, a to minimálním zapojením ze strany soukromého sektoru. Je to zejména proto, že současný systém inovací v ČR je příliš složitý, nereaguje na poptávky a trendy ze zahraničí a nevztahuje se k aktuálním potřebám trhu. Chybí jakékoliv dlouhodobé plánování priorit i vůbec obecná znalost toho, ve kterých oblastech a odvětvích máme vlastně významnější náskok či přednosti a máme tedy v rámci světového trhu co nabídnout. Navíc absentuje dialog mezi jednotlivými aktéry (výzkumnými institucemi, státem a podniky) i jednotný systém pro výměnu informací mezi nimi.

Finové byli na počátku 90. let v podobné situaci v jaké se nyní nachází Česká republika a tehdy zde došlo k zásadní změně uvažování o tom, jak prosazovat zájmy finského hospodářství ve světě. Velice záhy si totiž uvědomili, že možnosti malé otevřené ekonomiky při podpoře exportu jsou omezené a brzy se vyčerpají a proto je potřeba úsilí koncentrovat na několik málo prioritních odvětví, v nichž má jejich země komparativní výhodu. Zcela cíleně se soustředili na posilování inovačních kapacit průmyslu i služeb a na svou schopnost pružně reagovat na stále rychleji se měnící potřeby trhu.

Podařilo se jim nakonec vytvořit systém nebo lépe řečeno prostředí či atmosféru, v níž mezi jednotlivými aktéry (akademickou sférou, podniky i státními organizacemi) probíhá permanentní dialog a interakce založená na vzájemné důvěře, ale i praktičnosti a výhodnosti. Prostředí, v němž je od počátku využíván klientský přístup a kde hlavním cílem je peníze vložené na počátku do výzkumu a vývoje převádět do roviny znalostí a inovací a ty pak efektivně konvertovat do výstupu v podobě vyšší přidané hodnoty, resp. finančního efektu. Jinými slovy, systém podpory inovací, založený na tržně ekonomických stimulech, kde je kladen zásadní důraz na návratnost investic do vědy a výzkumu a komercionalizaci výsledků.

Pilíře funkčního inovačního prostředí

Finům se podařilo úspěšně překonat kompetenční spory a neefektivity (ne nepodobné těm tuzemským) ve prospěch modelu, který nabízí manažersky efektivnější řešení a který je založen na využívání příležitostí na globálních trzích. Klíčovou roli v rámci tohoto modelu má historicky první „trade promotion“ organizace na světě FINPRO, jejíž úloha se však v rámci nového systému výrazně změnila. Na rozdíl od minulosti, kdy FINPRO působilo jako klasická agentura na podporu obchodu, se nyní profiluje spíše jako specifická konzultační společnost státu. Působí jako prostředník na rozhraní tří sfér: státní správy, podniků a aplikovaného výzkumu. FINPRO se snaží podporovat konkurenceschopnost finských malých a středních podniků především prostřednictvím své zahraniční sítě a kolektivního know-how (včetně sektorové specializace a preference prioritních oborů). Cíleně vyhledává a vytipovává v zahraničí příležitosti pro své klienty a partnery, od nichž však současně získává cennou zpětnou vazbu ve smyslu možností domácí nabídky. Podstatná je přitom finanční spoluúčast klienta a jeho možnost spoluovlivňovat a kontrolovat celý proces hledání nových příležitostí. Ten je přitom založen na neustálém dialogu a srovnávání se světovou konkurencí (benchmarking).