Vnitřní trh a zavedení společné měny
Vytvoření vnitřního trhu po odstranění fyzických, technických a daňových překážek prohloubilo vzájemnou závislost členských zemí. Zintenzivněly obchodní vztahy mezi nimi, velká část obchodu začala probíhat mezi členskými zeměmi. Přitom však každá země prováděla vlastní měnovou politiku: v její pravomoci byla úprava směnného kurzu, devalvace, úrokové sazby. To vnášelo do obchodních vztahů mnoho nejistot. Nepředvídatelné pohyby směnných kurzů komplikovaly vzájemné obchodní styky a také pohyb kapitálu. Zakladatelé evropské integrace si byli vědomi toho, že vývoj v vnitřního trhu si vyžádá spolupráci také v měnové oblasti. Narušení stálých a předvídatelných měnových kurzů ohrožovalo stabilitu vnitřního trhu. Kolísání kurzů měn členských zemí představovalo riziko, které mohlo ekonomické subjekty odrazovat od vzájemného obchodu a přeshraničních investic. Přesto Římská smlouva se společnou měnovou politikou a zavedením společné měny nepočítala. Hlavním důvodem bylo, že tehdejší mezinárodní měnové uspořádání dávalo dostatečnou záruku stability v měnových vztazích mezi zeměmi. Upravovat zvláštní měnový systém pro Evropu nemělo smysl.
Vnější podmínky se však brzy změnily (opuštění systému fixních kurzů, devalvace dolaru, ropné šoky) a EU na ně reagovala: prvním pokusem o měnovou integraci na přelomu 60. a 70 let (Wernerův plán) a zejména založením Evropského měnového systému (EMS,1974), který měl vytvořit stabilní prostředí nezbytné pro rozvoj vnitroevropského obchodu. Záměrem bylo stabilizovat pohyby směnných kurzů měn členských zemí a snížit míru inflace.
EMS si nekladl zavádět společnou měnovou politiku nebo společnou měnu. Tyto úvahy se znovu objevily v druhé polovině 80.let pod vlivem dvou událostí: jednak pod vlivem úspěchů EMS při stabilizaci směnných kurzů, jednak pod vlivem rozhodnutí o dokončení vnitřního trhu (1985). Společná měnová politika a zavedení společné měny se jevily jako logický krok v integračním procesu, kterým bude podpořen vývoj vnitřního trhu a odstraněny zbývající měnové překážky. Do Maastrichtské smlouvy byl proto dodán článek, že úkolem Společenství je nejen vytvořit vnitřní trh, ale také „hospodářskou a měnovou unii“. V tomto duchu konstatuje zpráva Evropského parlamentu, že „úspěch vnitřního trhu si vyžaduje konvergenci měnových politik a vnitřní trh v plném smyslu toho slova zahrnuje měnovou unii“. Bez měnové unie, bez společné měny je vnitřní trh neúplný.
Mezi vnitřním trhem a měnovou unií se společnou měnou existují úzké vztahy:
- Vnitřní trh se stabilizoval, protože odpadla nejistota ohledně vývoje směnných kurzů členských zemí a hrozby devalvací. Odpadl prostor pro spekulace, pokud jde o vývoj směnných kurzů To mělo pozitivní vliv na rozvoj vnitroevropského obchodu a přesuny investic, otevřely se nové odbytové možnosti. Dosavadní výsledky integračního procesu se tím upevnily.
- Vzájemný obchod získal tím, že odpadly transakční náklady spojené s konverzí měn, což je přínos také pro občany jako účastníky turistického ruchu.
- Transparentní a srovnatelné ceny v zemích, které přijaly euro, posilují konkurenční prostředí. Všechny subjekty jsou v soutěži na vnitřním trhu postaveny do rovných podmínek, které nejsou ovlivňovány odlišnými měnovými politikami členských zemí.
- Také makroekonomické podmínky na vnitřním trhu byly ovlivněny zavedením společné měny. Vznikla oprávněná naděje na udržení nízké míry inflace, na snížení úrokových měr a tím příznivějších podmínek pro růst HDP, investic a zaměstnanosti.
Euro se vedle dolaru stalo jednou ze světových měn. Rozsáhlejší používání eura vmezinárodním obchodě znamená snížení transakčních nákladů pro země eurozóny.
Je ovšem známo, že společná měna je spojena také s určitým omezením, které dopadá na země eurozóny. Země, které přijaly euro, nemohou provádět samostatnou měnovou politiku, nemohou upravovat měnový kurz, devalvovat a ovlivňovat pohyb úrokové míry. Tyto nástroje bývají používány při narušené makroekonomické rovnováze ke zvyšování domácí konkurenceschopnosti a k nápravě situace.
Převládá názor, že přínosy společné měny pro vývoj vnitřního trhu značně převyšují náklady a omezení s tím spojená.
Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).