Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)



Počátky GATT

Světový hospodářský systém, který vznikl po druhé světové válce, byl v mnoha ohledech novým začátkem. Odrážel jak novou politickou realitu – rozdělení světa na Východ a Západ – tak tvrdou zkušenost 30. let. Na Západě odrážel nový hospodářský řád ekonomickou i politickou dominanci USA, které měly ekonomický i technologický potenciál a politickou vůli být tím, kdo povede ostatní na cestě k novému řádu.

Institucionální základ nového řádu formálně vznikl na konferenci v americkém Bretton Woods, kde byly vytvořeny charty pro Světovou banku(Mezinárodní banku pro obnovu a rozvoj – The International Bank for Reconstruction and Development – IBRD) a Mezinárodní měnový fond (IMF – International Monetary Fund). Byl zde také návrh na vytvoření Mezinárodní obchodní organizace (ITO), o níž se jednalo odděleně.

Mezinárodní měnový fond měl pracovat na stabilním systému mezinárodních plateb a výměn a Světová banka měla poskytovat půjčky a pomoc. Zatímco Světová banka si víceméně tuto funkci udržela, IMF se vyvinul v instituci, která stanovovala podmínky poskytování finanční pomoci, a proto se zapojila do obchodní politiky.

V roce 1945 vznikla Organizace spojených národů. V roce 1946 přijal její podřízený orgán, Hospodářský a sociální výbor, rezoluci o návrhu charty Mezinárodní obchodní organizace. Zatímco se konala jednání o chartě ITO, dohodla se skupina zemí na potřebě okamžitého snížení cel. USA převzaly iniciativu při přípravě dokumentu o všeobecné dohodě o clech a obchodu. Následné diskuze mezi 23 státy na setkání v Ženevě daly vzniknout soustavě vzájemných snížení cel, která byla kodifikována jako GATT. Dohoda měla být krokem na cestě k založení ITO.

ITO ale nakonec nikdy nevznikla. Havanská konference 1947–48 sice ustavila chartu ITO, ale rozpory mezi USA a Británií o rozsahu pravomoci navrhované ITO vůči jednotlivým vládám znemožnily její ratifikaci.

Na druhé straně, GATT byla mnohostrannou dohodou, nikoli organizací, která by vyžadovala od smluvních stran dodržování určitých mezinárodních obchodních pravidel. GATT, která měla původně fungovat pod záštitou ITO, se nakonec stala hlavním fórem pro mezinárodní obchodní jednání. Sekretariát v Ženevě se stal stálým orgánem spravujícím GATT.

Cílem GATT je snížit míru ochranných obchodních opatření a zajistit poctivé a rovné obchodní dohody mezi státy. Od roku 1947 bylo dokončeno osm kol jednání. Výsledkem těchto jednání je pokles průměrného cla na zpracovatelské produkty na devíti největších světových průmyslových trzích ze 40 % na méně než 5 %.

Jednání v rámci GATT před Uruguayským kolem

Před uruguayským kolem úspěšně proběhlo sedm kol jednání v rámci GATT.

• 1947 Ženevské kolo (Geneva Round)
• 1949 Annecy, Francie
• 1950–51 Torquay, Velká Británie
• 1956 Ženeva
• 1960–62 Dillonovo kolo (Dillon Round)
• 1964–67 Kennedyho kolo (Kennedy Round)
• 1973–79 Tokijské kolo (Tokyo Round)
• 1986–94 Uruguayské kolo (Uruguay Round)

Výsledkem prvního kola, které proběhlo v roce 1947 mezi 23 zakládajícími státy, bylo 123 dohod pokrývajících polovinu světového obchodu. Úspěchem prvního kola bylo snížení cel, zejména díky USA jako zastánci volného obchodu, které byly ochotny snížit svá cla na dovoz z Evropy, aniž žádaly po evropských zemích, aby opustily svá obchodní omezení uvalená na import.

Jednání během prvních pěti kol byla vedena na dvoustranné bázi. Dvě země si vyměnily dva seznamy, jeden s požadavky na snížení cel na hlavní exportní položky své země a druhý s nabídkami snížení cel na zboží, jejichž hlavním dovozcem byla druhá země.

Tyto seznamy obdržely i všechny ostatní jednající země, které je zohlednily ve svých nabídkách a mohly se připojit k jednání původních dvou zemí, pokud na tom měly zájem. Tato procedura transformovala výsledky dvoustranných jednání v mnohostrannou liberalizaci.

Ženevské kolo v roce 1947 se týkalo objemu obchodu v hodnotě 10 miliard USD, ale v dalších kolech byl objem už nižší – 2,5 miliardy USD v roce 1956 a 4,9 miliard USD v letech 1960–62. Faktory, které bránily další liberalizaci, byly omezení vyjednávací pravomoci americké vlády Kongresem USA, neochota Británie a zemí Commonwealthu k redukovaným preferencím a vznik Evropských společenství.

Navíc bylo stále více zřejmé, že stávající postupy nemohou zajistit výrazný pokrok v liberalizaci, a to zejména kvůli rostoucí členské základně.

Kennedyho kolo v letech 1964–67 proběhlo ve znamení reformulování obchodní politiky USA. Byl přijat nový, přeshraniční přístup ke snižování cel pro průmyslové zboží. Celní úlevy pokrývaly odhadem obchod za 40 miliard USD (75 % světového obchodu). Konečným výsledkem bylo 35% snížení cel s výjimkou textilu, chemikálií, oceli a dalších citlivých produktů. Dále 15–18% snížení cel na zemědělské a potravinářské výrobky. Vypracován byl také kodex antidumpingu.

Rozvojové země hrály v tomto kole vedlejší roli, nicméně i pro ně bylo přínosem výrazné snížení cel především u nezemědělských produktů. Jejich hlavním úspěchem byla tehdy možnost nepřijmout reciproční úlevy a většina je taky nepřijala.