Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)



Tokijské kolo

Během Tokijských jednání se světová ekonomika nacházela v období stagflace, nárůstu mimocelních bariér a napjatých vztahů mezi USA, ES a Japonskem. Znovu se vynořily problémy, které nebyly vyřešeny během Kennedyho kola, zejména v oblasti zemědělství a mimocelních bariér.

Tokijského kola se účastnilo 99 zemí. Výsledkem bylo výrazné snížení cel, ale co je ještě důležitější, dojednaly se nové dohody či kodexy, zabývající se mimocelními opatřeními a příznivějším zacházením s obchodem v rozvojových zemích.

Celková hodnota obchodu, dotčeného Tokijským kolem jednání o snížení a zmrazení cel, dosáhla 300 miliard USD. Jednání vyústila v devět oddělených smluv a čtyři dohody o cílech GATT.

Tokijské kolo učinilo jakýsi pokrok v zemědělství, vznikly zvláštní mnohostranné dohody o hovězím mase a mléčných produktech. Dále se podařilo snížit dovozní poplatky a další obchodní bariéry na tropické produkty, které uvalovaly průmyslové země na rozvojové. Nepodařilo se však liberalizovat obchod zemědělskými produkty, neboť by to vyžadovalo reformu domácích podpůrných politik, např. zemědělských dotací, na něž nebyly smluvní vlády připraveny. Zemědělství tak zůstalo stranou hlavního proudu pravidel GATT.

Nová klauzule zavedla právní základ, na němž mohly rozvojové země rozšířit všeobecný systém preferencí. Již existující konzultační procedura a Výbor pro obchod a rozvoj sledovaly aktivity GATT a zajišťovaly, aby byla problémům rozvojových zemí věnována patřičná pozornost. Role výboru byla v Tokijském kole posílena vznikem úžeji zaměřených podvýborů.

Tokijské kolo se lišilo od předchozích tím, že se zabývalo mimocelními bariérami. Hlavním výsledkem kola bylo vytvoření dohod či kodexů určených na omezení mimocelních opatření a jejich zarámování účinnější mezinárodní disciplínou. Ne všechny smluvní strany přistoupily ke kodexům. Všechny kodexy poskytovaly opatření pro konzultaci a řešení sporů.

S odstupem času lze nyní říci, že Tokijské kolo bylo významné ve dvou ohledech. Zaprvé, pokračovalo v trendu snižování cel a za druhé nebylo vedené jako jediný závazek, tzn. že země se mohly přihlašovat k jednotlivým dohodám a nečekaly na konečnou dohodu ve všech sektorech. V tomto ohledu šlo o výrazný kontrast oproti následnému Uruguayskému kolu.