Významná tržní síla po novele zákona



K některým aspektům smluvní úpravy vztahů mezi odběrateli a dodavateli po novelizaci zákona o významné tržní síle

Podoba právní regulace v oblasti významné tržní síly letos doznala jisté proměny, a to v souvislosti s přijetím zákona č. 50/2016 Sb., kterým byl novelizován zákon o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Novelizace zákona se týkala i požadavků kladených na úpravu smluvních vztahů mezi odběrateli s významnou tržní silou a jejich dodavateli. Následující text se věnuje zejména těm aspektům sjednávání smluv, které by mohly být z pohledu zákonných ustanovení problematické.

1. Písemná forma smlouvy

Zákon o významné tržní síle stanovuje určitá pravidla pro právní jednání mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem, aby zamezil zneužívání významné tržní síly odběratelů vůči dodavatelům a zajistil férovost jednání v těchto vztazích. Účelem zákona je ochrana veřejného zájmu spočívajícího v zajištění férového soutěžního prostředí.

Požadavek písemnosti právního jednání ve vztazích mezi odběratelem s významnou tržní sílou a dodavateli, jenž plyne z ustanovení § 3a zákona, je odůvodněn právě specifickou povahou těchto vztahů. Písemná forma jednání dle zákona o významné tržní síle slouží k zajištění právní jistoty dodavatelů ve vztahu k existenci nebo obsahu právního jednání ve smluvních vztazích s odběratelem s významnou tržní sílou a umožnění veřejnoprávní kontroly nad dodržováním zákonných povinností odběratele.

1.1. Konkrétní projevy obligarnosti písmené formy právního jednání

Ze soukromoprávního pohledu písemná forma právního jednání vyžaduje splnění dvou základních předpokladů. Právní jednání musí být zachyceno písemně a musí obsahovat podpis jednajícího. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

Z pohledu zákona o významné tržní síle jako veřejnoprávní regulace je důležité, aby byl písemně zachycen obsah kontraktace ve smyslu § 3a zákona a byla zaručena autenticita (věrohodnost původu) a integrita (neporušenost) obsahu právního jednání. Písemným zachycením se rozumí zaznamenání textu v zobrazitelné a uchovatelné podobě. Autenticita znamená, že je možné identifikovat osobu, která projevila vůli vyjádřenou právním jednáním.

Záruka integrity pak znamená možnost jednoznačného ověření, zda obsah právního jednání nebyl změněn. Kromě uvedených požadavků je potřeba se zaměřit také na zachycení existence právního jednání v čase, a to tak, aby mohl být spolehlivě určen konkrétní okamžik, ve kterém bylo dané právní jednání skutečně učiněno.

Jak již bylo výše naznačeno, požadavek písemnosti zahrnuje také povinnost uchovávat (archivovat) písemně zachycený obsah zaznamenaného právního jednání, a to i v případě dokumentů vystavených v elektronické podobě a včetně dat, která zaručují věrohodnost původu a neporušenost obsahu (například podpisové certifikáty). Samotný způsob provádění požadované archivace přitom může být různý (listinná podoba, paměťové disky, elektronická datová uložiště apod.).

1.2. Základní pravidla vyplývající z obligatornosti písmené formy právního jednání

V předepsané písemné formě musí být v případě uzavření smlouvy vyjádřen smluvní konsenzus, písemnost proto vyžaduje jak návrh na uzavření smlouvy (nabídka – například objednávka), tak i jeho akceptace (přijetí nabídky). Povinnost písemné formy platí také pro odmítnutí nabídky, odvolání (resp. zrušení) nabídky, změnu smlouvy, ukončení smlouvy (například odstoupení od smlouvy, výpověď, dohoda – viz LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník. I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. Dále srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. května 2005, sp. zn. 32 Odo 1259/2004, a ze dne 30. října 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007.).

Podstatou písemné formy stanovené zákonem je, že zvolení písemné či jiné formy, například konkludentní, není závislé na vůli účastníků jednání.

Předepsaný požadavek písemnosti lze naplnit prostřednictvím použití následujících forem písemného zachycení textu a prostředků zajištění jeho autenticity a integrity, příp. jejich kombinací:

1. listina s vlastnoručním podpisem jednající osoby,
2. faxová zpráva, je-li originální listina podepsána vlastnoručním podpisem,
3. datová zpráva dodaná do datové schránky,
4. elektronická zpráva zaslaná prostřednictvím elektronické výměny informací (EDI), jestliže je sjednáno užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu, například v rámcové smlouvě,
5. e-mailová zpráva, je-li podepsána

• elektronickým podpisem, jestliže jsou současně sjednána a přijata opatření zajišťující věrohodnost původu a neporušenost obsahu (například předem sjednaná e-mailová adresa s dostatečnou úrovní zabezpečení a zamezení přístupu jiným osobám),
• zaručeným elektronickým podpisem,
• zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis (blíže viz vládní návrh zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Návrh zákona byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 29. června 2016 jako sněmovní tisk č. 763),
• kvalifikovaným elektronickým podpisem.

Pravidla pro vytváření a používání elektronických podpisů upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ ES (dále též „nařízení eIDAS“), které je přímo aplikovatelné od 1. července 2016 (Adaptačním zákonem k nařízení eIDAS má být připravovaný zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.). Požadavky na zaručené elektronické podpisy jsou stanoveny v článku 26 nařízení eIDAS.

Konkrétní formy písemného jednání musí být vždy předem sjednány ve smlouvě.

1.3. Příklady dopadů obligatornosti písmné formy právního jednání na praxi smluvních stran

Jde-li konkrétně o akceptaci objednávky, je předepsaná písemná forma splněna například je-li zaslána elektronická zpráva „potvrzení objednávky“ prostřednictvím elektronické výměny informací (EDI), je-li takový způsob akceptace předem sjednán. Dalším možným způsobem písemné akceptace objednávky je vystavení dodacího listu před fyzickým dodáním potravin, ať už v listinné podobě, který bude podepsán oprávněnou osobou a předán odběrateli, nebo v elektronické podobě například prostřednictvím elektronické výměny informací (EDI), je-li takový způsob akceptace předem sjednán včetně konkrétních podmínek, za nichž je zaslání dodacího listu považováno za akceptaci.

V takovém případě lze například sjednat, že akceptací se rozumí shoda s objednávkou v podstatných náležitostech a definovat nepodstatné změny (například určitou toleranční odchylku v množství objednávaného a dodávaného zboží). Podmínky musejí být sjednány tak, aby neznamenaly zneužití významné tržní síly ve smyslu § 4 zákona.

Konkludentní akceptace objednávky (pokud se její neodmítnutí považuje za přijetí) není sama o sobě přijetím nabídky, k akceptaci je potřeba projevení souhlasu. Ani předchozí písemné smluvní sjednání takového postupu například v rámcové smlouvě by neodpovídalo zákonem stanovenému požadavku písemnosti. Současně je potřeba připomenout, že dokud není nabídka řádným způsobem akceptována, nemůže dojít k platnému uzavření smlouvy, a po žádné smluvní straně tudíž nemůže být oprávněně požadováno jakékoli plnění na základě takové smlouvy, neboť tato ani nevznikla.

Praxe spočívající ve sjednávání okamžiku uzavření kupní smlouvy marným uplynutím dané lhůty pro odmítnutí objednávky (či dokonce již samotným okamžikem doručení objednávky) tedy nenaplňuje zákonem stanovený požadavek písemnosti. Stejně tak není plně v souladu s písemnou formou přijetí nabídky ani prosté ujednání možnosti potvrdit objednávku dodacím listem, pokud nejsou mezi stranami sjednány konkrétní podmínky, například v rámcové smlouvě, za nichž bude vystavený dodací list považován za řádnou akceptaci objednávky.

Jak již bylo uvedeno výše, pro naplnění požadavku písemnosti v případě užívání e-mailových zpráv je vyžadován elektronický podpis s výše uvedenými zárukami. Je potřeba odmítnout způsoby kontraktace spočívající v ústní či telefonické podobě, které svou povahou nemohou odpovídat zákonným požadavkům písemnosti. Teprve s písemnou formou právního jednání (byť by mu předcházela ústní či telefonická komunikace) lze ve smyslu § 3a zákona o významné tržní síle spojovat zamýšlené právní účinky.

2. Povinné náležitosti smlouvy

Smlouva mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem splňující požadavek písemnosti (viz výše) musí kromě podstatných částí obsahovat také specifické náležitosti dle ustanovení § 3a písm. a) až e) zákona o významné tržní síle. Písemně sjednané náležitosti smlouvy musejí splňovat požadavek určitosti a srozumitelnosti právního jednání.

Požadavek určitosti je nezbytné splnit pro sjednávání náležitostí předmětu i obsahu právního jednání (smlouvy). Jedná-li se o předmět smlouvy, je nezbytná dostatečně určitá specifikace předmětu koupě nebo služby, která umožňuje jejich identifikaci a odlišení od jiných předmětů konkrétní koupě nebo služby. Určitost ve vztahu k obsahu smlouvy znamená, že lze určit, jaká konkrétní práva a povinnosti mají z právního jednání při plnění konkrétního předmětu smlouvy stranám vzniknout.

V praxi jsou náležitosti předmětu a obsahu smluv uzavíraných mezi odběrateli a dodavateli obsaženy v různých typech smluv. Je možné rozlišit tři základní modely sjednávání smluvních podmínek ve vztahu ke kupním smlouvám.

2.1. Sjednávání náležitostí v kupních smlouvách

První model

Prvním modelem je uzavření tzv. rámcové smlouvy, na jejímž základě jsou pak uzavírány realizační kupní smlouvy ve formě objednávky a její akceptace. Pokud je ve smlouvě sjednán předmět koupě tak, že konkrétní specifikace dodávaných potravin bude uvedena v objednávce, jedná se o rámcovou smlouvu.

Rámcová smlouva (užíváno bývá rovněž označení „normativní smlouva“) jako taková totiž nezakládá vzájemná konkrétní práva a povinnosti smluvních stran ke konkrétnímu předmětu koupě. Její význam spočívá v ujednání základních pravidel, kterými se mají řídit následně uzavírané jednotlivé realizační (kupní) smlouvy za předpokladu, že v nich nebude obsažena odlišná úprava. Tedy funkcí rámcové smlouvy je toliko stanovení smluvních podmínek pro v budoucnu sjednávané dílčí (konkrétní) smlouvy.

Předmětná pravidla (smluvní podmínky) se pak tudíž stávají součástí obsahu samotných realizačních smluv vznikajících na základě smlouvy rámcové, a to v rozsahu, v němž není stranami ujednáno jinak (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 23 Cdo 936/2012.).

Praxe spočívající ve sjednávání konkrétních závazků dodavatelů v rámcových smlouvách ve vztahu k nekonkrétnímu předmětu koupě tak není v souladu s požadavkem určitosti právního jednání, jako například povinnost dodavatele poskytnout slevu z kupní ceny dle § 3a písm. a) zákona, neboť tato je vázána na konkrétní předmět koupě a musí mít konkrétní protiplnění.

V rámcových smlouvách je možné sjednat například způsob úhrady kupní ceny, splatnost kupní ceny potravin dle § 3a písm. a) zákona, způsob určení doby pro dodávku potravin nebo množství za stanovené období dle § 3a písm. b) zákona.

Z pohledu naplnění požadavku písemnosti a určitosti náležitostí smlouvy ve smyslu § 3a písm. a) zákona je nezbytné, aby v okamžiku podání objednávky (nabídky kupní smlouvy) byly písemně zachyceny všechny podstatné a specifické náležitosti smlouvy dle § 3a zákona, ať již v rámcové smlouvě nebo objednávce, tj. konkrétní předmět koupě, kupní cena, způsob úhrady kupní ceny a doba její splatnosti, dodací lhůta nebo způsob jejího určení, určení množství předmětu koupě a garantovaná platnost kupní ceny.

musí obsahovat veškeré povinné náležitosti vyplývající ze zákona, které nejsou nebo nemohou být obsaženy v rámcové smlouvě. Součástí objednávky jsou pak podmínky sjednané v rámcových smlouvách nebo ceník, je-li sjednán tento způsob určení kupní ceny, nestanoví-li objednávka jinak.

Druhý model

Druhým modelem je situace, kdy je uzavřena rámcová smlouva a na jejím základě je sjednána realizační smlouva specifikující smluvní podmínky již ke konkrétnímu předmětu koupě, které nemohou být sjednány v rámcové smlouvě nebo nejsou sjednány, případně jsou odlišné od rámcové smlouvy. V takovém případě již tato samotná smlouva musí společně s rámcovou smlouvou obsahovat veškeré podstatné náležitosti smlouvy.

Pokud z povahy věci nevyplývá, že specifické náležitosti smlouvy dle § 3a zákona není možné sjednat až v objednávce (například povinná náležitost výše ročních peněžních plnění dodavatele a garance platnosti kupní ceny), je z hlediska požadavku určitosti možné ujednání smluvních stran, že návrh určitých specifických náležitostí smlouvy dle § 3a zákona bude obsažen až v objednávce.

Je však třeba zdůraznit, že pro sjednávání náležitostí smlouvy současně platí pravidlo vyplývající z ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) zákona, že smluvní podmínky nesmí být sjednávány tak, aby vytvářely výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Při aplikaci tohoto pravidla na sjednávání náležitostí smlouvy v objednávce to znamená, že předpokladem pro jejich řádné sjednání je splnění zejména dvou základních podmínek: musí být zachováno právo dodavatele neakceptovat objednávku obsahující specifické náležitosti smlouvy a tyto náležitosti musí být sjednány tak, aby povinnosti dodavatele z nich vyplývající bylo možné splnit (podrobněji viz níže).

Třetí model

Ve třetím modelu smluvní strany uzavírají pouze individuální smlouvu, která již obsahuje přesnou specifikaci předmětu koupě, tudíž nemůže být rámcovou smlouvou. V takovém případě platí pravidla popsaná u druhého modelu, tedy podstatné náležitosti smlouvy musí být obsaženy v individuální smlouvě, některé specifické náležitosti dle § 3a zákona je nutné sjednat již v individuální smlouvě, některé mohou být uvedeny až v objednávce při dodržení pravidla ve smyslu § 4 odst. 2 písm. a) zákona.

2.2. Sjednávání náležitostí ve smlouvách o službách

V případě, že se jedná o specifické náležitosti smluv dle § 3a písm. c) zákona, je nezbytné jejich sjednání v individuálních smlouvách, neboť se vztahují ke konkrétnímu předmětu smlouvy, s výjimkou způsobu určení ceny.

3. Další limity platné pro sjednávání smlouvy

Právní jednání, jímž jsou uzavírány smlouvy, musí splňovat, jak bylo již výše uvedeno, požadavek písemnosti a musí být v souladu s ustanoveními § 4 zákona o významné tržní síle. Zatímco požadavek písemnosti stanovuje způsob, jakým má být zachycen obsah právního jednání, ustanovení § 4 zákona pak pro obsah právního jednání určují hlavní limity.

Základní pravidlo představující zásadní limit pro sjednávání smluv je zakotveno v ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) zákona. Smluvní podmínky nesmí být sjednávány tak, aby vytvářely výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran (tj. odběratele a dodavatele). Toto pravidlo je přitom potřeba respektovat ve všech aspektech vznikajícího smluvního vztahu.

3.1. Příklady dopadů limitů pro sjednávání smlouvy na praxi smluvních stran

Pokud jde o formu splnění požadavku písemnosti právního jednání, je třeba vycházet z toho, že dodavatel nesmí být nucen ke smluvnímu přijetí takové formy, která by znamenala výrazný zásah do jeho obvyklé obchodní praxe. Preferuje-li dodavatel například listinnou podobu, nemůže být jeho volba omezena administrativním poplatkem za použití jiné formy, než elektronické. Stejně tak, pokud dodavatel nemá zájem o komunikaci prostřednictvím EDI, nemůže odběratel trvat na této formě komunikace.

Obecně platí, že smluvní podmínky musí být vyvážené a respektovat právo dodavatele odmítnout obdrženou nabídku v přiměřené době (právo neakceptovat).

Výraznou nerovnováhu mezi stranami by tak mohla představovat například praxe spočívající ve sjednávání povinnosti dodavatele přijmout a potvrdit každou objednávku neprodleně po jejím doručení, případně omezování práva dodavatele na odmítnutí objednávky stanovením nepřiměřeně krátké lhůty, popř. jen ve výjimečných případech. Požadavek přiměřené vyváženosti práv a povinností smluvních stran by se měl projevovat také při sjednávání podmínek (například délky lhůty) pro odmítnutí objednávky dodavatelem na straně jedné a odvolání objednávky odběratelem na straně druhé.

V praxi se často uplatňuje rovněž specifický smluvní režim pro dodávky potravin do promočních akcí. Jsou uzavírány individuální smlouvy týkající se promočních akcí, konkrétní dodávky jsou však realizovány až na základě jednotlivých objednávek, přičemž dodavatelé jsou povinni akceptovat každou takovou objednávku. Smluvní podmínky ukládající dodavateli povinnost akceptace objednávky však mohou být v souladu se zákonem jen v případě, existují-li pro takovou povinnost dodavatele specifické důvody a současně je-li zajištěno jiným způsobem, že v objednávce bude požadováno akceptovatelné množství potravin v přiměřených dodacích lhůtách.

Příkladem takového zajištění může být existence uzavřené individuální smlouvy, specifikující celkové množství potravin určené do promoční akce a závazek odběratele takové zboží odebrat (je možné sjednat přiměřenou toleranci), minimální délku dodací lhůty pro jednotlivé objednávky potravin, které mohou být vázány na požadované množství potravin v objednávce, a další smluvní podmínky zajišťující, že konkrétní objednávka bude obsahovat přiměřené množství potravin, a to zejména s ohledem na dobu potřebnou pro výrobu objednávané potraviny a provozní kapacity prodávajícího.

Autoři: Mgr. Andrea Pokorná, Oddělení kontroly tržní síly, Mgr. Tomáš Sochora, Oddělení kontroly tržní síly.
Převzato z dokumentu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže „Významná tržní síla po novele zákona“