Whistleblowing

Ochranná opatření

Odvetná opatření

Směrnice přichází s demonstrativním výčtem odvetných opatření, k jejichž zamezení mají členské státy přijmout nezbytná opatření.

Za odvetná opatření lze považovat například:

• dočasné zproštění výkonu služby, odvolání, propuštění či rovnocenná opatření;
• převedení na nižší pozici nebo nepovýšení;
• přenos úkolů, změna místa výkonu práce, snížení mzdy, změna pracovní doby;
• neposkytnutí odborné přípravy;
• negativní hodnocení výkonnosti či pracovní reference;
• uložení nebo použití disciplinárního opatření, důtky nebo jiných sankci včetně finančního postihu;
• nátlak, zastrašování, obtěžování nebo ostrakizace;
• diskriminace, znevýhodňující nebo nespravedlivé zacházení;
• nepřevedení pracovní smlouvy na dobu určitou na pracovní smlouvu na dobu neurčitou v případě, kdy měl zaměstnanec legitimní očekávání, že mu bude nabídnut pracovní poměr na dobu neurčitou;
• neobnovení nebo předčasné ukončení pracovní smlouvy na dobu určitou;
• újmy, včetně dobré pověsti osoby, zejména na sociálních sítích, nebo finanční ztráty, včetně ztráty obchodních příležitostí a ztráty příjmů;
• zařazení na černou listinu na základě neformální či formální dohody v daném sektoru či průmyslovém odvětví, což může znamenat, že tato osoba v budoucnu nenajde v tomto sektoru či průmyslovém odvětví zaměstnání;
• předčasného ukončení nebo zrušení smlouvy o dodávce zboží nebo poskytování služeb;
• zrušení licence nebo povolení;
• vyžadování psychiatrického nebo lékařského vyšetření.

Ochrana před odvetnými opatřeními se nevztahuje pouze na osobu oznamovatele, ale také na další osoby jako jsou jejich osoby blízké, zaměstnanci a kolegové, jakož i další osoby s ní propojené, právnické osoby, právní subjekty, jež oznamují osoby, pro něž pracují nebo jsou s nimi jinak spojeny v pracovním kontextu a další osoby, které byly nápomocné při podání oznámení.

Právo na ochranu před odvetnými opatřeními je nezadatelné. Je-li případně oznamovateli či jiné dotčené osobě způsobena nemajetková újma, má taková osoba nárok na přiměřené zadostiučinění. V souvislosti se spory o odvetná opatření pamatuje zákon také na procesní instituty coby nástroje pro efektivnější aplikaci zákona v praxi a doplňuje občanský soudní řád v rámci vydání předběžného opatření o možnost převrácení důkazního břemena.

Podpůrná opatření

Článek 20 Směrnice uvádí demonstrativní výčet podpůrných opatření, která mají členské státy osobám, na jejichž ochranu Směrnice směřuje, zpřístupnit. Patří mezi ně:

• komplexní a nezávislé informace a poradenství, jež jsou snadno přístupné veřejnosti a bezplatné a týkají se postupů a prostředků nápravy, které jsou k dispozici na ochranu před odvetnými opatřeními a na ochranu práv dotčené osoby;
• účinná pomoc ze strany příslušných orgánů u jakéhokoli relevantního orgánu podílejícího se na jejich ochraně před odvetnými opatřeními, včetně potvrzení skutečnosti, že mají nárok na ochranu podle směrnice, je-li tak stanoveno ve vnitrostátním právu; a
• právní pomoc v trestním a přeshraničním občanském soudním řízení v souladu se směrnicí (EU) 2016/1919 a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES a právní pomoci v dalších řízeních a k právnímu poradenství nebo právní pomoci v jiných oblastech v souladu s vnitrostátním právem.

Nadto Směrnice umožňuje státům zakotvit finanční pomoc a další podpůrná opatření, a to včetně psychologické podpory pro oznamující osoby v rámci soudního řízení. Podpůrná opatření může podle potřeby poskytovat informační středisko nebo jednotný a jasně určený nezávislý správní orgán. K problematice určení takového orgánu viz výše.

Opatření na ochranu před odvetnými opatřeními

Směrnice dále zavazuje členské státy k přijetí nezbytných opatření, aby zajistili ochranu dotčených osob před odvetnými opatřeními. Následující výčet je opět pouze demonstrativní.

Článek 21 Směrnice obsahuje dvě vyvratitelné domněnky. První z nich zní, že za předpokladu existence oprávněných důvodů domnívat se, že oznámení nebo zveřejnění informací bylo nezbytné pro odhalení porušení podle Směrnice, oznamovatelé nejsou odpovědni za porušení jakýchkoli omezení ohledně oznámení nebo zveřejnění těchto informací.

To platí také pro soudní řízení konaná v souvislosti s pomluvou, porušením autorského práva, porušením tajemství, porušením pravidel ochrany údajů, zpřístupněním obchodního tajemství, nebo žalobami na náhradu újmy na základě soukromého, veřejného nebo kolektivního pracovního práva.

Druhá vyvratitelná domněnka v případě prokázání újmy utrpěné oznamující osobou v souvislosti s oznámením nebo zveřejněním informace tuto újmu považuje za odvetné opatření. V tomto případě přechází důkazní břemeno na osobu, která přijala opatření vedoucí k újmě a je na ní, aby prokázala, že se toto opatření zakládalo na řádně odůvodněných důvodech.

Článek dále oznamovatele zprošťuje odpovědnosti ohledně získávání, oznamování nebo zveřejňování informací, či přístupu k nim, pokud touto činností nezaložili samostatný trestný čin. V případě spáchání samostatného trestného činu se trestní odpovědnost řídí vnitrostátním předpisem, tj. zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Veškerá další odpovědnost oznamující osoby nesouvisející s výše uvedenou činností se standardně řídí příslušným unijním nebo vnitrostátním předpisem.

Členské státy musí přijmout nezbytná opatření směrem k nápravě a plné náhradě újmy způsobené oznamující osobě.

Zpět na začátek

Porušení zákona a sankce

Směrnice ukládá státům, aby stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce směrem k fyzickým a právnickým osobám, které brání nebo se snaží zabránit oznámení, přijmou odvetná opatření proti osobám, na jejichž ochranu Směrnice působí, použijí vůči těmto osobám obtěžující postupy, nebo poruší povinnost zachovávat důvěrnost týkající se jejich totožnosti.

Stejně stiženy mají být také oznamující osoby, o nichž se prokáže, že vědomě oznámily či zveřejnily informace nepravdivé. Členské státy mají v souvislosti s těmito oznámeními či zveřejněními současně přijmout opatření dle příslušných vnitrostátních předpisů směřujících k náhradě újmy z nich vzešlé.

Podoba Směrnice v rámci českého návrhu zákona přichází s různorodými přestupky, kterých se mohou dopustit nejen osoby oznamující, ale také další osoby do procesu oznamování zapojené. Návrh zákona stanoví výši pokut, které je možné udělit za spáchání jednotlivých přestupků.

Takovými přestupky jsou např. nezabránění vystavení osoby oznamující odvetnému opatření nebo nesplnění povinnosti v souvislosti s fungováním vnitřního oznamovacího systému. Pokuty se pohybují v rozmezí od desítek tisíc korun, přičemž jedná-li se o úmyslné spáchání přestupku, mohou dosahovat až milionu korun. Návrh zákona počítá také s možností určení výše pokuty dle čistého obratu. V rámci projednávání zákona byl návrhu vytýkán nedostatečně odrazující účinek výše pokut.

Dle návrhu by měl být proces kontroly dodržování zákona a projednávání přestupků rozmělněn mezi Ministerstvo spravedlnosti a inspektoráty práce v případě, kdy bude nutné podrobit kontrole povinný subjekt coby zaměstnavatele.

Zpět na začátek

Shrnutí a závěr

Ochrana oznamovatelů bezpochyby představuje krok kupředu a napříč odbornou veřejností je velmi vítaná. Samozřejmě do určité míry dočasně zatíží povinné subjekty dodatečnou administrativou a reorganizací vedoucí k zavedení informačních kanálů a interních oznamovacích systémů. Mám však za to, že po překlenutí této prvotní fáze se stane účinnou a plnohodnotnou součástí řízení rizik, která s sebou přinese optimalizaci a celkovou změnu v nazírání na oznamovatele, kteří byli dodnes vnímáni vesměs negativně. Právní úprava ochrany oznamovatelů tedy konečně nabývá reálných rozměrů, zejména s ohledem na transpoziční lhůtu, kdy přijetí předmětného zákona je pro nově úřadující vládu prioritou.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce