Řemeslu se brašnář Roman Tlustý věnuje od vyučení v roce 1981. Když o osm let později skončilo čtyřicetileté období socialismu, byl v lednu roku 1990 mezi prvními řemeslníky, kteří si založili vlastní živnost a začali podnikat. Dlouho se mu dařilo velmi dobře.
Za rok se tak situace firmy změnila k nepoznání. Několik týdnů před Vánocemi 2014 je firma zavalena dvanácti stovkami objednávek a jen tak tak je stíhá vyřizovat. Zaměření na kvalitu je přitom jen jednou částí jejího úspěchu.
„Jenže po letech prosperity a hojnosti přišla kolem roku 2006 bída a držela se mne dlouhých sedm let. V lednu 2013 bylo nejhůř. Zákazníci nikde, všude jen rostoucí dluhy a beznaděj. Bída byla taková, že často nebylo ani na jídlo,“ vzpomíná Roman Tlustý. Do jeho dílny ve sklepě chodilo čím dál méně lidí, kvůli dluhům se o něj začal zajímat exekutor.
V nejtěžší době pomohli Romanovi Tlustému kamarádi. Začali pracovat na rychlé proměně jeho podnikání. Zaplatili část dluhů a ostatní rozložili tak, aby neomezovaly rozjezd nové firmy Brašnářství Roman Tlustý a spol.
„Dluhy nebyly tak velké, odpovídaly situaci člověka, který žije od výplaty k výplatě a přestane se mu dařit. Tedy desetitisíce korun. Ale jemu se samozřejmě zdály v jeho situaci nesplatitelné. Jako Romanův dlouholetý kamarád jsem mu v této situaci pomohl,“ vzpomíná Ivan Petrův, společník Brašnářství Roman Tlustý a spol.
Místo oprav vlastní výrobky
Nešlo ovšem jen o vyřešení aktuální finanční situace. Celé podnikání prošlo zásadní proměnou. Brašnářství skončilo s opravami nekvalitních bot a levných kabelek z Asie a zaměřilo se na výrobu vlastního, kvalitního zboží. Po letech, kdy se firmě nedařilo, to bylo správné, i když riskantní rozhodnutí.
„Začali jsme bez objednávek, bez strojů, bez sortimentu. Jenom s nadšením, tak, jako začínaly firmy v devadesátých letech minulého století,“ popisuje Ivan Petrův rozjezd firmy.
„Na samém začátku nebylo naším cílem vybudovat tak rozjetou firmu, jakou jsme dnes. Chtěli jsme stabilizovat živnost, kterou po léta dělal Roman Tlustý. Ale rychle to nabralo prudký spád. Lidem se výrobky líbily. Již po prvním měsíci provozu jsme řešili, jak vyhovět všem zákazníkům. Objednávek bylo hodně a tempo se stále zrychluje. Od začátku jsem věřil, že poctivé řemeslo bude fungovat. Ale dokud nejdete s kůží na trh, nevíte nic. Kavárenské poučky totiž neplatí. Když ale začaly chodit desítky objednávek, věděl jsem, že to bude velký úspěch,“ dodává.
„Vyšlo nám také načasování. Postavili jsme se k nepříznivé situaci čelem. A to na nás lidé mají rádi, to jim imponuje, kvůli tomu nám píší. Šli jsme do boje, který byl pro nás od začátku nepříznivý,“ říká Ivan Petrův.
„Zákazníci oceňují náš příběh, jak se Roman snaží zvednout z životního pádu a že se mu to podařilo. A také to, že jsme hrdí na svoje podnikání. Odmítáme korporace a šijeme pro obyčejné lidi. Jsme pevní v názorech, jdeme vědomě proti větru a nešijeme pro cizí značky. Lidé u nás našli to, co jim chybí ve vlastních životech, protože jsou svázání hypotékami a dalšími závazky. A nemají sílu s tím vším praštit,“ popisuje Ivan Petrův klíčovou ingredienci úspěchu firmy.
K zákazníkovi jdou přes internet
Firma uspěla na trhu i díky originálnímu obchodnímu modelu. Jde v podstatě o on-line brašnářství, které spojuje tradiční řemeslo, moderní komunikaci prostřednictvím internetu a kvalitní výrobu.
„Tento koncept je podle nás dobrou šancí pro všechny řemeslníky. Nehrbit hřbet pod cenovým tlakem velkých firem, ale dojít si k zákazníkovi sami s kvalitními výrobky,“ popisuje Ivan Petrův. Firma nemá zaměstnance. Jde o společenství řemeslníků z různých oborů, které propojuje internetová komunikace.
Součástí strategie firmy je, že veškeré svoje výrobky prodává sama. Peníze, které by jinak spolkly marže obchodních a distribučních řetězců, tak může investovat do kvalitních materiálů. A na to zákazníci slyší. Ve společnosti totiž začíná sílit znechucení nad nekvalitními výrobky, které je stále dokola třeba reklamovat, nechávat opravovat, vyhazovat.
„Poté, co se k nám navalilo tolik nekvalitního zboží z Asie, si lidé zkrátka říkají, že si počtvrté nebo po páté za sebou nekoupí nekvalitní věc, která jim nevydrží. Něco, co jim po roce přestane sloužit. Především muži mají rádi věci, na které se mohou spolehnout, které vydrží, jsou kvalitní. Proto často rádi vytahují staré kožené věci po rodičích či prarodičích staré dvacet, padesát nebo osmdesát let, které stále slouží. Ať už jsou to bundy, kožené tašky nebo alba na fotografie,“ konstatuje Ivan Petrův.
Svoji úspěšnou strategii plánuje brašnářství otestovat také na zahraničních trzích. V lednu příštího roku odstartuje web v angličtině. „Vyzkoušíme, zda náš příběh, značka a výrobky dokáží oslovit také zahraniční zákazníky,“ plánuje Ivan Petrův. Uvažuje také o tom, že nabídne služby brašnářství do Japonska. „Jdeme tam, kde dokáží zaplatit kvalitní práci,“ uzavírá Ivan Petrův.