Základy daňového řízení

Subjekty daňového řízení

Jak již bylo řečeno, daňový řád je obecným předpisem, používá tedy ve svých ustanoveních obecné pojmosloví, pro které zakládá tzv. legislativní zkratky. Jinak tomu není ani při vymezení subjektů daňového řízení. Zákon rozlišuje dva základní typy subjektů daňového řízení, a to:

• správce daně
• osoby zúčastněné na správě daní.

A) Správce daně

Správce daně § 10 daňového řádu definuje jako správní orgán či jiný státní orgán v rozsahu, kterému je zákonem či na základě zákona svěřena působnost v oblasti daní. Správním orgánem mohou být nejen orgány moci výkonné, ale také orgány územně samosprávných celků – tedy obcí a krajů, jiné orgány i právnické nebo fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.

Za správce daně tak nelze považovat jen všeobecně známé územní finanční orgány, ale s ohledem na širokou definici pojmu „daň“ také další orgány, kterým působnost stanoví zvláštní zákon. Správcem daně tak budou také například soudy v případě soudních poplatků, obce v případě místních poplatků či poplatků za komunální odpady, orgány celní správy v případě mýtného, Česká inspekce životního prostředí v případě poplatku za vypouštění odpadních vod atd.

Správce daně vykonává svou pravomoc prostřednictvím úředních osob. Tyto osoby pak za správce daně vedou samotné řízení. Typicky si lze představit zaměstnance finančního úřadu.

Místní příslušnost

Místní příslušnost správce daně se určí obecně následovně:

• u fyzické osoby – dle místa pobytu, tj. u občana ČR dle místa trvalého pobytu, u cizince dle adresy hlášeného místa pobytu;
• u právnické osoby – dle sídla – tedy adresy, pod níž je daná právnická osoba vedena v obchodním (či obdobném) rejstříku;

Speciální místní příslušnost pak daňový řád stanoví pro daně, jejichž předmětem je nemovitá věc. Tehdy bude příslušný správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nemovitá věc nachází.

U poplatků, kdy zpoplatnění podléhá úkon, je místně příslušným orgán veřejné moci, který je k provedení takového úkonu příslušný.

B) Osoby zúčastněné na správě daní

1. Daňový subjekt

Za daňový subjekt je daňovým řádem považována osoba, kterou takto označí zákon, a dále také osoba označena zákonem jako poplatník nebo plátce daně.

Daňový subjekt je nositelem práv a povinností, které jsou mu ukládány předpisy hmotného práva.

Daňovým subjektem se osoba stane naplněním podmínek, které stanoví zvláštní zákon. Jako příklad je možné uvést osobu, která na základě kupní smlouvy kupuje nemovitost. Tato osoba se stane daňovým subjektem, konkrétně poplatníkem daně z nabytí nemovité věci, převodem vlastnického práva z titulu smlouvy o koupi nemovité věci.

Co se týče procesní způsobilosti, osoba zúčastněná na správě daní může jednat samostatně v rozsahu, v jakém je svéprávná. Plnou svéprávnost člověk nabývá dosažením zletilosti, tedy dovršením 18. roku věku.

Jménem právnické osoby jedná zpravidla její statutární orgán, avšak v konkrétní daňové věci může jednat jejím jménem vždy jen jedna fyzická osoba. V případě, je-li povinen kolektivní statutární orgán zastupovat právnickou osobu společným jednáním, jedná jejím jménem kterýkoli člen takového statutárního orgánu.

S touto problematikou úzce souvisí téma zastoupení. Daňový subjekt si pro daňové řízení může stanovit zmocněnce. Výjimkou jsou jen případy, kdy má subjekt při správě daní něco vykonat. Typicky voleným zmocněncem v rámci daňového řízení bude daňový poradce.

V daňovém řízení platí, že v jedné věci lze zvolit zásadně pouze jednoho zmocněnce. Daňový subjekt, tedy zmocnitel, je v takovém případě povinen důkladně vymezit rozsah zmocnění, aby bylo zřejmé, k jakým úkonů a řízením se plná moc vztahuje. Ta by taktéž měla obsahovat časové určení, tedy na jak dlouho se vystavuje (například na určité zdaňovací období). Plná moc je účinná od okamžiku, kdy je uplatněna u konkrétního správce daně.

Zástupcem osoby zúčastněné na správě daní může být:

• zákonný zástupce fyzické osoby či opatrovník,
• ustanovený zástupce,
• společný zmocněnec,
• společný zástupce.

Jako příklad, kdy bude zástupcem v daňovém řízení zákonný zástupce, lze uvést třeba situaci, kdy dítě obdrží jako cenu za sportovní soutěž 50.000,- Kč. Rodič za něj, jako jeho zákonný zástupce, v takovém případě bude podávat daňové přiznání k dani z příjmů.

Ustanoveným zástupcem bude zástupce, jehož ustanoví správní orgán pro konkrétní řízení zpravidla v případech, kdy chybí daňovému subjektu procesní způsobilost (např. když společnost s ručením omezeným nemá žádného jednatele).

2. Třetí osoby

Mezi osoby zúčastněné na správě daní lze řadit také třetí osoby, které zákon definuje jako osoby jiné než daňový subjekt, které mají při správě daní práva a povinnosti, nebo jejichž práva mohou být dotčena. Jako příklad třetích osob v daňovém řízení lze uvést například znalce či svědka.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.