Základy daňového řízení

Daňové řízení a jeho fáze

Daňové řízení bylo definováno hned v úvodu článku jako řízení, které je vedeno za účelem zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady.

Primárně je možné jej rozdělit do dvou rovin, a to roviny nalézací a roviny platební. Nicméně časově se tyto roviny mohou prolínat nebo i předcházet.

Daňový řád v § 134 stanoví výčet dílčích řízení, která dle okolností mohou v rámci daňového řízení nastat, následovně:

• a) nalézací řízení

1. vyměřovací, jehož účelem je stanovení daně,
2. doměřovací, které je vedeno za účelem stanovení změny poslední známé daně,
3. o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v řízení podle bodů 1 a 2,

• b) při placení daní

1. o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky,
2. o zajištění daně,
3. exekuční,
4. o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v řízení podle bodů 1 až 3,

• c) o mimořádných opravných a dozorčích prostředcích proti jednotlivým rozhodnutím vydaným v rámci daňového řízení.

Další část článku se bude stručně věnovat pouze nejdůležitějším ustanovením těchto dílčích řízení tak, jak jsou upraveny v daňovém řádu.

1. Nalézací řízení

Nalézací řízení je řízení, které směřuje k vymezení daně. Pod fázi nalézacího řízení lze zahrnout jednak vyměřovací řízení, jednak doměřovací řízení a řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v těchto řízeních.

1.1   Vyměřovací řízení

Vyměřovací řízení je zpravidla započato okamžikem, kdy daňový subjekt podá správci daně řádné daňové tvrzení, a to v okamžiku, kdy jsou pro to splněny zákonné předpoklady.

Řádné daňové tvrzení

Pojem daňové tvrzení je opět legislativní zkratkou. Zákonodárce pod něj řadí daňové přiznání, hlášení a vyúčtování.

Daňový subjekt ve vyměřovacím řízení nese důkazní břemeno. To znamená, že si v rámci řádného daňového tvrzení (typicky v daňovém přiznání) sám vyčíslí daň a uvede veškeré další údaje a okolnosti nutné pro vyměření daně. Tím také určí další průběh daňového řízení.

Daňové přiznání se u daní vyměřovaných za zdaňovací období, jež činí min. 12 měsíců (např. daň z příjmů), podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. I zde platí obecné počítání lhůt, jak bylo uvedeno výše, lhůta tedy uplyne 1. dubna roku následujícího po zdaňovacím období. Výjimka platí pro daňové subjekty, jejichž účetní závěrka se ověřuje auditorem či jejich daňové přiznání zpracovává a podává daňový poradce. Těmto subjektům je lhůta pro podání prodloužena na 6 měsíců od uplynutí zdaňovacího období.

Jde-li o daň, jež se vyměřuje na zdaňovací období, které činí 12 měsíců (např. daň z nemovitosti), podává se přiznání nejpozději do konce prvního měsíce, jímž začíná běh zdaňovacího období.

Jestliže daňovému subjektu z jakéhokoli důvodu nevznikla ve zdaňovacím období daňová povinnost, ke které je registrován (např. neměl žádný příjem), musí tuto skutečnost sdělit správci daně taktéž ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

Co se týče hlášení, obecně se podává do 20 dnů po uplynutí měsíce, ve kterém vznikla plátci daně povinnost, jež je předmětem hlášení.

Vyúčtování se podává do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku.

Daňový řád dále upravuje obecně splatnost daně, a to tak, že je daň splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení. Nicméně i zde je nutno mít na paměti, že se jedná o lex generalis a je tedy nutno posoudit, zda speciální daňový předpis neobsahuje ustanovení, které by stanovovalo splatnost daně odlišně, a v takovém případě pak vycházet z úpravy lhůty dle takového speciálního předpisu.

Vyměření daně

Daň se vyměří na základě daňového přiznání či vyúčtování, nebo z úřední povinnosti. V případě, že správce daně vypočte daň vyšší, než si vypočetl subjekt daně, je tento rozdíl splatný do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru, ve kterém rozdíl správce daně určí.

1.2 Doměřovací řízení

K fázi doměřovacího řízení se přistoupí v případě, že daňový subjekt zjistí, že jeho daň má být ve skutečnosti vyšší, nežli mu byla dosud vyměřená. Tehdy musí daňový subjekt podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování. Tato povinnost trvá po celou dobu běhu lhůty pro stanovení daně. Příkladem budou situace, kdy například daňový subjekt započetl nějaký doklad dvakrát, případně započetl do základu daně příjmy, které jsou ze zákona od daně osvobozeny apod.

Na základě dodatečného daňového přiznání (popř. vyúčtování), bude na základě doměřovacího řízení daňovému subjektu daň doměřena. Je-li doměřená daň vyšší než daň, kterou si spočetl daňový subjekt sám v dodatečném tvrzení, je tato splatná do 15 dnů ode dne právní moci dodatečného platebního výměru.

2. Řízení při placení daní

Další fází po nalézacím řízení je logicky fáze placení daní. Řízení při placení daní zahrnuje tato dílčí řízení: o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky, o zajištění daně, exekuční řízení a řízení o řádném opravném prostředku vydaném v rámci těchto dílčích řízení. Daňový řád je upravuje poměrně rozsáhle ve svých ustanoveních § 149-232 DŘ.

Vybírání daní

Daň se platí příslušnému správci daně v české měně, přičemž je možné daň platit následujícími způsoby:

• bezhotovostním převodem z účtu vedeného u poskytovatele platebních služeb na příslušný účet správce daně,
• v hotovosti, a to:
  • a) prostřednictvím poskytovatele platebních služeb nebo poštovním poukazem na příslušný účet správce daně,
  • b) úřední osobě pověřené přijímat tyto platby
  • c) šekem, jehož proplacení je zajištěno poskytovatelem platebních služeb,
  • d) daňovému exekutorovi, jde-li o platbu při daňové exekuci, a
  • e) oprávněné úřední osobě, jde-li o platbu pořádkové pokuty,
• kolkovými známkami, stanoví-li tak zákon,
• přeplatkem na jiné dani.

V případě, že daňový subjekt nevlastní korunový účet, může daň hradit i v jiné měně, ovšem daň se na účet správce daně připisuje vždy v korunách. Je tedy nutné zohlednit aktuální kurz zvolené měny vůči české koruně.

Za den platby se dle daňového řádu považuje den, kdy byla platba připsána na účet správce daně. Toto je potřeba mít na paměti při případném zadávání platebního příkazu v bance, aby nedošlo k prodlení.

Zajištění daní

Správci daně pro fázi placení daní náleží několik zajišťovacích instrumentů, které může využít k zajištění daně. Dle daňového řádu (§167-174 DŘ) jsou jimi:

• zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň složením jistoty
• zajišťovací exekuce
• zástavní právo
• ručení
• bankovní záruka
• možnost stanovit povinnost platit zálohy.

Vymáhání daní

V případě, že není daň placena daňovým subjektem dobrovolně, může správce daně nedoplatek vymáhat daňovou exekucí nebo prostřednictvím soudního exekutora, případně jej přihlásit do insolvenčního řízení či veřejné dražby.

Správce daně zvolí takový způsob, aby výše nákladů spojených s vymáháním nebyla ve zjevném nepoměru k daňovému nedoplatku.

Opravné a dozorčí prostředky dle daňového řádu

V případech, kdy daňový subjekt – tedy příjemce rozhodnutí nabyde přesvědčení, že rozhodnutí vydané správcem daně je z rozličných důvodů nezákonné či nesprávné, může se bránit použitím opravných prostředků.

Úpravu opravných a dozorčích prostředků nalezneme v hlavě sedmé druhé části daňového řádu, který je rozděluje na opravné prostředky řádné a opravné prostředky mimořádné a dozorčí prostředky.

Řádnými opravnými prostředky jsou odvolání a rozklad. Oba tyto opravné prostředky poskytují možnost obrany proti nepravomocným rozhodnutím. Rozklad je specifickým opravným prostředkem proti rozhodnutí ústředního správního orgánu (např. ministerstva či jiného ústředního orgánu).

Mimořádnými opravnými prostředky je možné napadnout pouze pravomocná rozhodnutí správce daně. V současné době je takovým opravným prostředkem dle daňového řádu pouze návrh na povolení obnovy řízení.

Jako dozorčí prostředek daňový řád stanoví nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí. Oba typy dozorčích prostředků jsou iniciovány tzv. ex offo, tedy správcem daně, v případě, že shledá rozhodnutí skutkově nesprávným či nezákonným.

Nařízení přezkoumání rozhodnutí lze nařídit i proti nepravomocnému rozhodnutí, ovšem pouze z důvodu právních vad namítaného rozhodnutí. Nařízení obnovy řízení lze naopak nařídit jen vůči pravomocnému rozhodnutí pro skutkové vady rozhodnutí.

Více tomuto tématu věnováno v článku: Základy soudního řízení správního.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce