Základy firemního práva

Dispozice s obchodní firmou

Právní povaha obchodní firmy

Podle platného práva je obchodní firma věcí v právním smyslu. Je to jeden z příkladů věci nehmotné, přičemž zákon věci nehmotné definuje jako práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.

Chceme-li obchodní firmu zařadit mezi věci movité či nemovité, musíme vycházet z rozdělení věcí podle § 498 OZ, který věci nemovité vyjmenovává (pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon) a dále říká, že veškeré další věci (ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná) jsou věcmi movitými. Lze tedy konstatovat, že obchodní firma je věcí movitou.

Má-li podnikatel v obchodním rejstříku zapsanou obchodní firmu, má k této obchodní firmě také vlastnické právo. Obchodní firma tedy je součástí majetku podnikatele. Vzhledem k tomu, že souhrn majetku osoby a jejích dluhů tvoří jmění osoby, lze dovodit, že obchodní firma je rovněž součástí jmění podnikatele.

Obchodní firma tedy je součástí obchodního závodu, jenž je v ustanovení § 502 OZ definován jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti.

Jako každá věc, i obchodní firma má svou hodnotu. Podle § 492 OZ pak platí, že jestliže lze hodnotu věci vyjádřit v penězích, odpovídá tato hodnota její ceně. Můžeme tedy hovořit také o ceně obchodní firmy.

Právě hodnota obchodní firmy tvoří v řadě případů významnou složku výsledné ceny obchodního závodu, zejména v případě obchodních firem, které na trhu mají velmi dobré jméno, či jsou globálně, nebo alespoň lokálně proslulé, známé spotřebitelům. Proslulost obchodní firmy se jistě na ceně obchodního závodu pozitivně odrazí.

Obchodní firma podnikatele tedy je předmětem vlastnického práva a podnikatel s ní může disponovat samostatně, tzn. i bez ohledu na obchodní závod či jeho část (přestože obchodní firma je součástí obchodního závodu). Je ovšem nezbytné připomenout, že nehmotná povaha obchodní firmy do určité míry limituje dispozice s ní, jak bude vysvětleno dále.

Převod obchodní firmy

Obchodní firmu je možné nabýt dvojím způsobem, a to originárně či derivativně. Originárně lze obchodní firmu nabýt tak, že podnikatel vymyslí název, který je následně zapsán do obchodního rejstříku. K tomu může dojít nejen při založení, ale i v průběhu existence obchodní korporace, a to formou změny obchodní firmy. Zápisem do obchodního rejstříku podnikatel originárně nabyl vlastnické právo k takové obchodní firmě.

Derivativně lze obchodní firmu nabýt typicky převodem, na základě smlouvy mezi podnikateli. Jak je uvedeno výše, převod obchodní firmy podle současného právního řádu není vázán na převod obchodního závodu nebo jeho části.

V tom spočívá hlavní změna oproti bývalé právní úpravě zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. To znamená, že podnikatel může převést obchodní firmu, aniž by se současně „zbavoval“ svého obchodního závodu. Pokud však podnikatel má úmysl převést obchodní firmu spolu s obchodním závodem či jeho částí, je to samozřejmě možné.

Nejčastějším smluvním titulem k nabytí obchodní firmy je smlouva kupní, případně také darovací či směnná. Je ale nutné připomenout, že převod vlastnického práva k obchodní firmě na nabyvatele však nastává až provedením zápisu změny do obchodního rejstříku.

Jak již bylo uvedeno, podnikatel může mít právě jen jednu obchodní firmu, ne více či méně. Pokud tedy hovoříme o samostatném převodu obchodní firmy mezi dvěma podnikateli (bez převodu obchodního závodu či jeho části), nemůže nastat situace, kdy by převodce neměl obchodní formu žádnou a nabyvatel by měl obchodní firmy dvě či více.

Při takovém převodu je zapotřebí, aby převodce po převodu vytvořil nové jméno, změnil své zakladatelské právní jednání v partii o obchodní firmě a podal návrh na zápis příslušné změny do obchodního rejstříku, a to ať již přímo k rejstříkovému soudu, nebo zápis provedl prostřednictvím notáře provádějícího přímý zápis (možné pouze, pakliže tento notář osvědčil změnu zakladatelského právního jednání notářským zápisem).

Obdobně pak obchodní firmu změní též nabyvatel, který prokáže nabytí obchodní firmy, a tedy souhlas předchůdce, předložením příslušné smlouvy. Tento postup koresponduje se zněním § 427 odst. 1 OZ, podle kterého platí, že kdo nabude obchodní firmu, má právo ji používat, pokud k tomu má souhlas svého předchůdce nebo jeho právního nástupce; vyžaduje se však, aby k obchodní firmě připojil údaj vyjadřující právní nástupnictví.

Z výše uvedeného postupu je zřejmá nutnost dodržení časové souslednosti – tedy že nemůže být do obchodního rejstříku zapsána nová obchodní firma nabyvateli dříve, než je tato obchodní firma vymazána převodci. Uvedenou posloupnost je nutno mít na paměti při přípravě převodní smlouvy a je více než vhodné ji smlouvou důsledně upravit pomocí vhodného smluvního mechanismu.

Zřejmě nejběžnějším řešením je zakotvení takového postupu, kdy nejprve podá k obchodnímu rejstříku návrh na změnu převodce, a až po provedení zápisu změny jeho obchodní firmy, tedy ve chvíli, kdy je původní obchodní firma právně volná, podá návrh nabyvatel.

Je nutné upozornit, že takový postup může být riskantní, neboť mezi výmazem obchodní firmy u převodce a jejím zápisem u nabyvatele vznikne určité časové rozmezí, kdy obchodní firma není zapsána u žádného z podnikatelů, čehož může využít třetí osoba a návrh na zápis této obchodní firmy okamžitě podat.

Učiní-li tak dříve než nabyvatel, není důvod, aby návrhu třetí osoby na zápis této obchodní firmy nebylo vyhověno, a nabyvateli tak již obchodní firma nemůže být zapsána z důvodu nedodržení požadavku nezaměnitelnosti.

V tuto chvíli se sice pohybujeme v rovině čisté teorie, nicméně uvedenou situaci nelze vyloučit, a proto by i na ni měla smlouva pamatovat (například formou rozvazovací podmínky v případě, nepodaří-li se nabyvateli obchodní firmu do obchodního rejstříku úspěšně zapsat).

Přechod obchodní firmy

Kromě převodu obchodní firmy lze derivativně nabýt obchodní firmu též přechodem. Při přechodu obchodní firmy dochází ke změně jejího vlastnictví v důsledku jiných skutečností, než právního jednání stran. Typickým příkladem je přechod obchodní firmy v důsledky smrti člověka nebo v důsledku zániku právnické osoby.

Často k přechodu obchodní firmy dochází v důsledku přeměny právnické osoby. Při přeměně obchodní firma přejde na právního nástupce, jestliže s přechodem právní nástupce souhlasí. Má-li však právnická osoba více právních nástupců a není určeno, na kterého z nich obchodní firma přejde, nepřechází obchodní firma na žádného z právních nástupců.

V praxi bývá výslovný souhlas právního nástupce při přeměně nahrazen už jen tím, že je obchodní firma nástupnické společnosti uvedena ve schváleném projektu přeměny.

V případě přeměny se však jeví problematickým použití výše uvedeného ustanovení § 427 odst. 1 OZ, podle kterého platí, že kdo nabude obchodní firmu, musí k ní připojit údaj vyjadřující právní nástupnictví.

Při striktním jazykovém výkladu dojdeme k závěru, že i v případě přeměny je nutno k obchodní firmě údaj vyjadřující právní nástupnictví připojit. právní teorie se však kloní spíše k názoru, že tomu tak není, a že tedy při přeměně není zapotřebí k obchodní firmě přidávat z důvodu právního nástupnictví žádné další údaje.

Není vyloučen ani přechod v důsledku smrti fyzické osoby, tedy přechod děděním. Právní řád přechod obchodní firmy děděním podrobněji neupravuje, s obchodní firmou tedy v dědickém řízení bude nakládáno podle obecných pravidel dědického řízení. Obchodní firma bude zpravidla v dědickém řízení projednávána jako součást závodu zůstavitele.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.