Vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory a ochranné známky (práva duševního vlastnictví)

Úvodní část je věnována úpravě nehmotných věcí a systematickému rozčlenění práv průmyslového vlastnictví. Následují podrobné informace k problematice ochrany vynálezů, užitných a průmyslových vzorů, ochranných známek. Představena jsou rovněž další práva průmyslového vlastnictví (mj. biotechnologické vynálezy, označení původu, zeměpisná označení). Článek také informuje o základních zásadách spojených s řízením před Úřadem průmyslového vlastnictví i o souvisejících poplatcích.

Věci nehmotné a práva duševního vlastnictví

Občanský zákoník z roku 1964 účinný do 31. prosince 2013 existenci nehmotných věcí vůbec nepřipouštěl. Věcmi v právním smyslu tak mohly být pouze věci hmotné, což však v praxi vyvolávalo určité problémy a v konečném důsledku musela být tato konstrukce do určité míry ve zvláštních zákonech obcházena. Kromě tradičních kategorií práv věcných a závazkových se tak vytvořila ještě zvláštní kategorie práv, pro kterou se ustálilo označení „nehmotné statky“. Pro tato práva se pak vžil také termín „práva duševního vlastnictví“ (intellectual property).

Práva duševního vlastnictví lze rozdělit do několika příbuzných skupin. Základním dělením práv duševního vlastnictví je dělení na průmyslová práva, mezi která patří práva k vynálezům, práva k průmyslovým a užitným vzorům a práva na označení, a autorská práva a práva související s právem autorským.

Jinak lze práva duševního vlastnictví dělit na práva k výsledkům duševní tvůrčí činnosti, která zahrnují práva průmyslová (právo k vynálezu, k užitnému vzoru, k průmyslovému vzoru) a právo autorské. Vedle skupiny práv k výsledkům duševní tvůrčí činnosti stojí práva k výsledkům netvůrčí (obchodní) povahy, kam patří většina práv souvisejících s právem autorským (např. právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu, právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání) a skupina práv na označení, která zahrnuje ochranné známky, právo k označení původu a právo k zeměpisnému označení.

Jako poslední skupina práv duševního vlastnictví bývala někdy uváděna tzv. všeobecná osobnostní práva, upravená občanským zákoníkem, která náleží každému jedinci – fyzické osobě.

Nový občanský zákoník účinný od 1. ledna 2014 již výše uvedenou konstrukci výlučně hmotných věcí opustil. Podle současného znění občanského zákoníku je tak věcí v právním smyslu „vše, co je rozdílné od člověka a slouží potřebě lidí“ (s výjimkou živých zvířat). Věci jsou nyní výslovně rozděleny na hmotné a nehmotné, přičemž nehmotnými věcmi zákon označuje práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dříve poněkud výlučná skupina práv průmyslového vlastnictví je v současnosti součástí mnohem širšího okruhu věcí nehmotných. I přes novou koncepci však systematika práv duševního vlastnictví nedoznala výrazných změn a můžeme z ní tedy vycházet i nadále.

Přehled systému duševního vlastnictví

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.