Cestovní ruch je penny business

Jak se v době konjunktury podniká v cestovním ruchu? Zažívají majitele cestovek dobré časy?
Na jednu stranu se dá souhlasit, že jsou to dobré časy. Češi mají stále víc peněz a jsou ochotni je utrácet za cestování. Na druhou stranu konzervativní cestovní kanceláře s klasickou nabídkou zájezdů a služeb to mají v současnosti složité a míří spíše ke stagnaci. Turisty už dnes nebaví, když je ve skupině provází po památkách průvodce s deštníkem. Trendem jsou méně tradiční formy cestování – aktivní dovolená, poznávací a zážitkové zájezdy, ideálně v tom smyslu, že si klient sám vybere, jaký druh zážitku si dopřeje. Svoboda a možnost volby je klíčová.

Geotour ovšem začínal jako klasická cestovní kancelář…
V 90. letech nabízela většina cestovek řekněme všehochuť. Věnovali jsme se incomingu, pořádali autobusové zájezdy, dělali jsme i kongresy a konference. Pokud bychom pokračovali ve stejném trendu, na trhu se neudržíme. Cestovní kanceláře měly tehdy dvě možnosti – mít širokou nabídku zájezdů a služeb a konkurovat cenami při velkých objemech, nebo se jako menší firma zaměřit na něco originálního. Kdo chtěl být malý a úspěšný, musel se specializovat, odlišit od konkurence, přijít s dobrým nápadem.

Vy jste na takový nápad vsadili?
V našem případě to byla kololoď, program, který kombinuje plavbu lodí a ježdění na kole po ostrovech chorvatského Jadranu . Byla to víceméně náhoda. Rádi jezdíme na kole a přemýšleli jsme, jestli to nepůjde spojit s plavbou na moři. V téhle branži je důležité především to, aby vás práce bavila. Nechceme se rozrůstat donekonečna, máme jasné limity. Přesto mi někteří říkají: rozumíš tomu, co je kapitalismus, jsi kapitalista, tak si prostě přidej další lodě a vydělávej víc. Lidé si myslí, že je to jednoduché, ale opravdu není. Poptávka po našich zájezdech od loňska stoupla asi o 7 až 9 procent, nicméně ji zdaleka nepokryjeme.

Jaká jsou ostatně aktuálně největší rizika pro podnikání v cestovním ruchu v Česku?
Musíme si uvědomit, že v případě zhoršení ekonomického vývoje bude kupování zájezdů první věcí, které se lidé vzdají. Pravděpodobné je, že dříve či později opět dojde ke krizi a lidé na nějakou dobu přestanou mít o cestování zájem. Krize ale může být svým způsobem očistná a pozitivní. Vyčistí trh od těch nekvalitních a zůstanou ti, co svůj byznys budují systematicky a na zdravých základech. A do velké míry vyřeší nedostatek lidí ochotných pracovat, se kterým teď bojují snad všichni podnikatelé.

Lidé v branži si také stěžují, že přibývá ilegálních organizátorů cest bez koncese? Je pro vás tahle nekalá konkurence problémem?
Nás to trápí především v souvislosti s administrativními překážkami pro naše, tedy legální podnikání. Povinné pojištění ze zákona či odvody do garančního fondu – to nejsou jen peníze, které někam odevzdáváte, ale také spousta papírování. Stát pravidla často mění, byrokracie roste, a to je potíž zejména pro malé cestovní kanceláře. Tyhle věci nás zatěžují a ve finále zdražují i zájezdy pro klienty. Na druhé straně stojí ilegální organizátoři, kteří nesplňují žádné zákonné požadavky a jsou zvýhodněni tím, že se nemusejí věnovat žádnému zbytečnému papírování, mít povinné pojištění a trávit tři dny v měsíci neproduktivní prací. Věnují se jen přípravě cest.

Nelegálních „cestovek“ jsou desítky. Stát proti nim nemůže zasáhnout?
Zásah či postih by byl na místě, bohužel k tomu ale nedochází. Proto se tato oblast rozvíjí, nelegálních organizátorů přibývá. To, že to stát umožňuje, je nesmírně špatně. Troufám si tvrdit, že nelegálních subjektů nejsou desítky, ale spíše stovky. Mnoho organizátorů zůstává v šedé zóně, a své aktivity skrývají například pod dětské tábory nebo další akce, které mají jiný charakter než klasické zájezdy. To odhalíte jen těžko. Jenže jsou i tací, kteří mají naprosto standardní nabídku „takyzájezdů“, ale přesto postihováni nejsou. A připomínám, že pokud zkrachují, jejich klienti od nich většinou nedostanou ani korunu.

Stát vám nedávno neservíroval další lahůdku. Garanční fond, do kterého musíte odvádět část tržeb. Jaký má smysl? Nenutí úspěšné, aby se skládali na neúspěšnou konkurenci?
Naprosto souhlasím. A ještě bych dodal, že nejde jen o konkurenci, která je neúspěšná neúmyslně. Je tu i skupina lidí, kteří čísla ve výkazech falšují, kamuflují, a krachují úmyslně. Pojišťovny jejich záměry často neodhalí, nejsou odborníky na cestovní ruch. A na tyto „podnikatele“ doplácejí ti poctiví z peněz svých zákazníků. Obecně politiku státu považuji za populistickou. Politici de facto sdělují lidem: vůbec nezáleží na tom, jakou cestovní kancelář si vyberete, my vás před těmi zlými podnikateli ochráníme. Podle mého soudu by mělo být odpovědností klienta, aby si sám vybíral cestovní kancelář na základě referencí či jejího renomé.

Průměrný zisk u cestovek je dvě až čtyři procenta, takže je pro vás i jedno promile z tržeb, které odvádíte do garančního fondu, citelné?
Cestovní ruch je penny business – to znamená, že je postaven na nízkých maržích. Promile z tržeb je tedy skutečně citelné (cestovky poslední dva roky zdražují zájezdy – pozn. redakce), ale pravděpodobně ještě citelnější je mnou zmíněná administrativní zátěž. Od premiéra Babiše i dalších politiků ANO slyšíme, že se v posledních letech snižuje, ale není to pravda. Je to přesně naopak. A zmíněný garanční fond je naprosto nesystémovým řešením – nesmyslně odevzdáváme peníze na jakýsi účet na podporu bydlení Ministerstva pro místní rozvoj.

Až se fond naplní, už byste dále platit neměli?
Po pravdě řečeno nevím. Původně to tak bylo deklarováno, ale už se objevují další nesystémové návrhy. Obávám se, že se opět najde nějaký důvod, proč máme platit dál. Ptám se, proč v jiném druhu podnikání takový garanční fond neexistuje? Obecně nejsem příznivcem takových regulací.

A co ze zákona povinné pojištění proti úpadku? Neznamenalo skutečně vyšší ochranu klientů?
Nerozumím tomu, proč by nemohlo být dobrovolné. Cestovní kancelář by se mohla proti krachu pojistit a jasně veřejně deklarovat, že tak učinila, ale zároveň zvolit i opačný přístup a klienty varovat: proti úpadku pojištění nejsme, ale jsme důvěryhodní, působíme třicet let na trhu a máme dobré reference. Pak by mohla zákazníkům nabízet levnější zájezdy a věnovat jim více času na úkor byrokracie a administrativy. Jsem přesvědčen, že i na principu dobrovolnosti by to při nastavení jasných pravidel mohlo fungovat. Povinné pojištění ze zákona je tu od roku 1999, a nemyslím si, že by předtím bylo krachujících cestovek nějak výrazně více než dnes.

Pojišťovny se toho zpočátku obávaly, dnes už každá bez problémů pojišťuje desítky cestovních kanceláří…
Pojišťovny si za pojištění proti úpadku nechají dobře zaplatit. Proč ale máme platit každý rok přímo jim? Nebylo by efektivnější nechat peníze na nějakém depozitu, garantovaném vkladu, vázaném účtu. Bylo by jasné, že pokud zkrachujete, tyto peníze se mezi klienty rozdělí. To se ale pojišťovnám, které chtějí vydělávat, logicky nelíbí. Je to paradox – tváří se to jako komerční pojištění, ale tím, že to je povinné ze zákona, je na něj mnoho firem v cestovním ruchu odkázáno a pojišťovny mají velkou ziskovost.

Podle toho, co říkáte, to vypadá, to zavedené cestovky těží z rostoucího zájmu o cestování. Pro ty nové ale není rozjet byznys nic jednouchého…
Trh je navzdory konjunktuře nasycený a mnoho prostoru pro nové subjekty už na něm není, takže nově vznikajících cestovek je minimum. Ten, kdo chce dnes začít, musí mít buď vybudovanou rozsáhlou síť kontaktů, jíž může využít, což jde ale čistou cestou jen těžko, nebo musí mít geniální nápad. Přijít s něčím úplně novým, co konkurence nenabízí, ale co zároveň odpovídá trendu autonomního cestování zážitkového či poznávacího typu. Vstupní investice nemusí být vysoká, může jí být ten samotný nápad. Dobrý nápad je k nezaplacení.

O firmě Geotour si přečtěte dále na  BusinessInfo.cz.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Hynek Glos.