Peněz na podporu podnikání je v Česku víc než nápadů, říká Petr Škoda z KPMG



Pojďme k odstraňování bariér podnikání. Jaké jsou v ČR podle vašeho názoru ty hlavní?
To, čeho se jako firma dotýkáme asi nejvíc, jsou neustálé změny daňových zákonů. Pro podnikatelské subjekty, zvlášť pro ty malé, které za sebou nemají velkou infrastrukturu, je velmi náročné nové úpravy sledovat. Ale těchto věcí je celá řada, např. předpisy v oblasti stavebnictví atd.

Jak jste před chvílí řekl, KPMG se v ČR snaží aktivně podporovat start-upy a inovativní firmy. Četl jsem například o projektu Start-up Marina. Můžete k tomuto tématu prozradit víc?
Start-up Marina je právě pilotní projekt naší iniciativy, o které jsem již mluvil. Ze začátku jsme přemýšleli o plošné podpoře start-upů, kdy bychom chodili do různých inkubátorů a dělali osvětu v odborných záležitostech. Pak jsme si ale řekli, že to není ta pravá cesta. A celý tým tohoto projektu, který se skládá z devíti specialistů například na audit, daně, právo nebo podporu prodeje se rozhodl pro následující model: každý z nás si vybral jeden dva konkrétní start-upy, které se mu líbí, a ty určitým způsobem individuálně podporuje.
Například kolega z podpory prodeje si vybral firmu, která vyvíjí nadstavby nad digitálními mapami, a koučuje jejich prodejní tým. Schází se jak s obchodním ředitelem, tak s prodejním týmem a snaží se jim otvírat oči, pomáhá nastavit obchodní cíle apod. Když jsem se s lidmi z této firmy bavil, zjistil jsem, že tuto podporu velmi oceňují.Obecně můžeme vybraným start-upům nabídnout naši odbornost, zkušenosti a v případě užší spolupráce pochopitelně i kredibilitu značky KPMG.

Příklad, který jste právě uvedl, patří spíše do oblasti Corporate Social Responsibility, anebo do té druhé, kde sledujete ekonomický růst firmy?
My doufáme, že jsme konkrétní start-upy vybrali správně, že z nich jednou budou firmy jako Avast, AVG apod. A že s nimi tím pádem porosteme i my.

Jaký má být obchodní model téhle spolupráce?
Vybraným firmám jsme nablízku, na jejich začátku se jim snažíme pomoct a vybudovat s nimi vztah. A stejně jako porostou ony, porosteme společně i my. Do start-upů momentálně investujeme především náš osobní čas ve formě koučinku, mentoringu apod. A naše poradenství půjde časem převést do profesionální oblasti. Neboli pokud my s nimi na začátku vytvoříme kvalitní vztahy a start-upy budou vnímat naši přidanou hodnotu, vytvoříme si tak náskok před konkurencí. 

Jaké zkušenosti s těmito firmami máte, ať už jde o jejich přístup, aktivitu, nápady apod.?
Oněch devět firem, které jsme pro začátek vybrali, se nachází v různém stádiu vývoje. Některé právě začínají, jiné už mají produkt i zákazníky a jsou i našimi klienty.U firem, které jsou na úplném začátku, vidíme nápady, neotřelé myšlenky a nadšení. V řadě případů ale postrádáme základní strategii, jak myšlenku přetvořit ve fungující byznys. Ať už je to založení firmy, stanovení ceny produktu, nábor zaměstnanců, jejich řízení atd.

Takže jim schází základní znalosti.
Ano. Když jsme jezdili do inkubátorů a dělali tam různé osvětové aktivity, viděli jsme nedostatky například v základních právních znalostech. Dnes už mají tuto problematiku inkubátory vesměs ošetřenou, disponují právními poradci, kteří firmám pomáhají téměř zadarmo. Ono to úzce souvisí s již zmiňovanými bariérami. Čím jednodušší budou předpisy, tím více bude podnikatelů, kteří budou schopni prvotní nápad překlápět do fungujícího byznysu.

Jak byste vůbec charakterizoval start-upové prostředí v ČR?
Obecně bych řekl, že Češi nejsou příliš podnikavým národem. Bohužel. Z nedávného průzkumu například vyplynulo, že téměř 75 procent Čechů je přesvědčeno, že jim má stát zajistit zaměstnání.
Také mám dojem, že se u nás podnikatelé zaměřují především na vývoj softwaru, aplikací a IT technologie jako takové spíš než na oblasti, kde máme dlouhou a úspěšnou historii, například ve strojírenství. Je to podle mě trochu škoda. A také nápadů a start-upů je u nás výrazně méně než například v Izraeli nebo ve Švýcarsku. Vychází mi z toho, že tuzemské prostředí Čechy k podnikání nijak zvlášť nevede. Myslím si, že tím přicházíme o část ekonomické prosperity.

Před prázdninami jsem na setkání Elai s představiteli českých start-upů zaslechl poznámku o tom, že studenti ekonomických škol považují za nejlogičtější pokračování své kariéry po ukončení univerzity práci ve velké nadnárodní společnosti. A že je prakticky nikdo nenabádá k tomu, aby zkusili něco vymyslet sami a založit vlastní firmu. Co vy na to?
Jen na okraj, na úvod letošního GEWu je připraveno hned několik akcí, které se na podporu podnikavosti studentů zaměřují. Každopádně bych byl rád, aby se toto změnilo. Ale zase na druhou stranu, my potřebujeme, aby budoucí ekonomové šli pracovat k nám, a nezačali hned podnikat. Nicméně ani jedno se nevylučuje. Znám případy kolegů, kteří k nám nastoupili a později odešli podnikat.
A co bychom s tím konkrétně měli dělat? Zřejmě to všechno vyplývá z českého vzdělávacího systému, který ani dnes ve studentech nijak zvlášť nerozvíjí tvořivost a inovativní myšlení. Asi před dvěma roky jsem byl na školení v USA, kde jsem potkal dvacetiletého kluka, který mě nesmírně zaujal svou energií. V sedmnácti rozjel firmu, která poskytovala IT služby místním municipalitám. Firma rostla, ovšem on si uvědomil, že nemá dostatečné manažerské znalosti a zkušenosti, aby zvládl řídit tak velký podnik.
Takže se rozhodl firmu zakonzervovat a další dva roky studoval, aby se naučil vše potřebné. Věděl, že až studia dokončí, bude v podnikání pokračovat a byl bytostně přesvědčen, že bude úspěšný. Jeho sebevědomí a přesvědčení, že vše dobře dopadne, bylo až neuvěřitelné. U nás se takový přístup bohužel příliš nevidí.

Také Lukáš Sedláček, se kterým jsme nedávno na BusinessInfo.cz vedli rozhovor, zmiňoval potřebu reformovat český vzdělávací systém. Zdůrazňoval, že děti je potřeba učit, aby přemýšleli tvořivě, aby byli kreativní, jak se dnes říká.
U svých dětí vidím, že dnes už se ve vzdělávání přece jen používají jiné principy. Žáci už na základních školách pracují na projektech a mají za úkol výsledky projektu ostatním prezentovat. Jistě, toto nemusí nutně vést k rozvoji kreativity, ale umět prezentovat sám sebe a prodat se také považuji za velmi důležité a mám pocit, že Češi to ne vždy umějí. Přesvědčují mě o tom třeba i některé prezentace start-upů.

Roman Šiser z organizace ČIN mi nedávno říkal o průzkumu mezi začínajícími firmami, z nějž vyplynulo, že jejich představitelé za největší problém nepovažují nedostatek peněz, ale prezentaci v médiích. Tedy jak svůj příběh představit, aby zaujal novináře, a ti pak o něm psali.
Mně se obecně zdá, že peněz je tu víc než nápadů. Jenom když si vybavím, kolik tu vzniká různých investičních fondů se zaměřením na začínající firmy. Je samozřejmě otázka, zda start-upy vůbec chtějí, aby do nich tyto typy fondů vstupovaly.
Vybavuji si rozhovor s majiteli firmy, kteří měli na stole jednu takovou nabídku. Problém je, že za těmito fondy mnohdy stojí finanční instituce nebo privátní investoři a start-upy často říkají, že sice jde o zajímavé peníze, které jim ale mnoho z hlediska budoucího vývoje nepřinesou. Začínající firmy totiž potřebují někoho, kdo jim pomůže například s vývojem jejich produktu, kdo je posune dál, dostane je na další trhy a k velkým technologickým firmám. Čili jsou pro ně významné spíše technologické peníze z oboru, a ne finanční investoři. Potřebují, aby jim partner otevřel trhy a poskytl svou kredibilitu. Aby mohli říkat, že za nimi stojí firmy typu Cisco, Microsoft apod. Tyto velké firmy jsou přitom ochotné do smysluplných projektů investovat, protože cítí, že musí „držet prst na tepu doby“, pokud chtějí být samy stále úspěšné. Takže peněz je myslím vcelku dost, což se ale bohužel nedá říct o množství realizovatelných nápadů.

A ten nedostatek nápadů je důsledkem spíše národní mentality, nebo vývoje, který potřebuje svůj čas?
Podle mě máme možná největší počet inkubátorů na milion obyvatel v Evropě. Teď jde ale o to, abychom měli i potřebné podhoubí, jak jsem říkal. Zkrátka aby Češi chtěli podnikat. A v tomto se obávám, že chybí základ. Přijde mi, že i v médiích jsou úspěšní podnikatelé málo vidět. Pozitivní zprávy se obecně příliš nenosí. Jsem přesvědčený, že minimálně veřejnoprávní média by se měla tématu chytit a programově do něj šlapat.  

Tím chybějícím základem myslíte co?
Kultivaci prostředí. Jde o to, aby mladší ročníky kolem sebe slýchaly, že je normální mít nápad a snažit se ho realizovat. Jít do rizika, založit vlastní firmu. Ti lidé přitom musí cítit, že si neponesou žádné stigma, když se to nepovede, a že můžou bez problémů naskočit do jiného kariérního vlaku, který pojede minimálně stejně rychle.

Martin Zika