Strašákem při obchodování se zeměmi EU i zahraničím jsou odvody DPH



Obchodování v rámci Evropské unie nebo třetími státy představuje pro malé a střední firmy řadu příležitostí, ale přináší jim i mnohá rizika. Nejde jen o to najít v zahraničí seriózního obchodního partnera nebo zajistit pro dodávané produkty servis ve vzdálených regionech, ale také o zvládnutí řady administrativních překážek.

Mezi ty největší patří odvody daně z přidané hodnoty (DPH). Podnikatelé musí zvládnout celou řadu složitých kroků a mít povědomí nejenom o daňové úpravě v České republice, ale v Evropské unii, případně v dalších zemích světa.

Odlišná je například již terminologie při obchodování v rámci EU a mimo unii. „U transakcí se zbožím z a do EU nemluvíme o vývozu a dovozu, ale o dodání zboží do jiného členského státu, případě pořízení zboží z jiného členského státu. Při skutečném vývozu a dovozu, tedy obchody se třetími zeměmi, je nutno spolupracovat s Celním úřadem,“ vysvětluje Lenka Dvořáková, daňový poradce společnosti Prospeko.

V EU je obchodování jednodušší

Podle ní je tedy administrativně snazší provést obchod v rámci EU. Je sice nutné naplnit podmínky podle zákona o DPH, ale pokud to firma splní, pak se nemá čeho obávat. Na druhou stranu i v rámci obchodování v EU je nutná dobrá znalost zákona o DPH, protože přitom hraje roli řada podmínek, které určují režim DPH.

„Pokud firma nemá předchozí zkušenosti s dovozem či vývozem, doporučuji obrátit se na firmu, která se touto problematikou zabývá. Neumím si představit, že by se někdo vrhl do zahraničního obchodu bez elementárních daňových znalostí či rámcové představy o problematice DPH,“ doplňuje Simona Kropáčková, účetní a ekonomický poradce.

Vzhledem k tomu, že přesuny zboží mohou mezi státy probíhat z různých důvodů a vzájemně se kombinovat, z hlediska znalosti zákona o DPH jsou obchody v rámci EU složitější a z hlediska chybovosti rizikovější, než vnitrostátní obchody.

„Větší riziko správného posouzení z hlediska místa plnění je jistě u transakce, do které vstupuje více subjektů,“ konstatuje Simona Kropáčková. Podle ní je proto nutné, aby specialista na tuto oblast v rámci firmy nebo externí poradce zaměřený na DPH posoudil danou transakci ještě před uzavřením smlouvy s obchodním partnerem.

Evropská unie se přitom snaží problematiku odvádění DPH v posledních letech alespoň určitým způsobem zjednodušovat. „V rámci EU se praktikuje režim přenesené daňové povinnosti, takzvaná reverse charge.

Jedná se o princip přenesení daňové povinnosti na osobu registrovanou v jiném členském státě při dodání zboží nebo na osobu povinnou k dani v případě služby. Princip samozdanění při pořízení zboží či služby z jiného členského státu umožňuje poplatníkovi provést zdanění a nárok na odpočet v rámci jednoho daňového přiznání,“ upozorňuje Lenka Dvořáková.

Významnou novinkou je od 1. ledna 2015 takzvaný MOSS neboli Mini-one-stop-shop. „Je to možnost, nikoli povinnost, spolupracovat se specializovaným Finančním úřadem v České republice, konkrétně Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, při odvodu DPH z vyjmenovaných elektronických služeb, z nichž přísluší odvod DPH jiným státům v rámci EU,“ podotýká Lenka Dvořáková.

Místem plnění u těchto služeb je místo příjemce služby, například z poskytnutí elektronické hry je místem plnění stát, kde byla hra příjemcem služby stažena. Poplatník, který je k odvodu povinen, může využít tohoto specializovaného finančního úřadu, čímž si administrativně značně ulehčí a není nucen se registrovat v  každém státě EU, kde poskytuje služby samostatně.

Pro firmy jsou komplikací různé sazby DPH i pohyby kurzů

Firmám často zamotá hlavu, když při dodávkách zboží do jiného členského státu platí na daný produkt jiná sazba DPH než v České republice. „Proto je bezpodmínečně nutné určit místo plnění dané transakce. Tedy místo, kde má být daň odvedena. Pokud je místem plnění Česká republika, řídí se transakce zákonem o DPH platným v ČR. Pokud je místo plnění mimo tuzemsko, řídí se transakce legislativou platnou v dané zemi,“ konstatuje Simona Kropáčková.

Stejně tak podnikům komplikuje odvod daně pohyb kurzů měn. „Zákon o DPH v §4, odst. 5 uvádí, že pro přepočet cizí měny se použije kurz ČNB ke dni vzniku povinnosti přiznání daně. Kromě toho lze využít i pevný kurz, případně kurz Evropské národní banky,“ vypočítává Lenka Dvořáková.

„Můžeme tedy tvrdit, že různé daňové subjekty při stejném daňovém případu a stejných podmínkách mohou uvádět ve svých přiznáních jiné částky v českých korunách, neboť mohou používat jiná interní pravidla pro přepočet cizích měn,“ doplňuje Lenka Dvořáková.

Právě s pohybem kurzů souvisí jedna z častých chyb, kterých se firmy dopouštějí. „Občas se setkávám s chybami použití špatných kurzů, například při vystavování opravných daňových dokladů, kdy se pro přepočet použije kurz původního dokladu, k němuž se opravný daňový doklad vystavuje,“ zmiňuje Lenka Dvořáková.

I v případě, že firma po formální stránce zvládla všechno dobře, může na nepředvídatelné pohyby kurzů doplatit. „Doporučuji proto při úhradě došlých faktur v cizí měně sledovat aktuální kurz, a tím pokud možno minimalizovat kurzové ztráty. V některých případech je i možné se domluvit se zahraničním odběratelem na úhradě vaší faktury v okamžiku příznivého kurzu kvůli minimalizování kurzových rozdílů,“ doplňuje Simona Kropáčková.

V případě exportu mimo Evropskou unii musí firmy zajistit veškeré doklady, jimiž se prokáže vývoz z hlediska nutných podmínek pro osvobození od DPH. „Samotné opouštění prostoru EU ještě neznamená, že je zboží v režimu osvobození od DPH. Často subjekty nezaznamenají, že již od roku 2009 lze zboží ‚vyvézt‘ pouze elektronicky, nikoli s listinnými dokumenty,“ říká Lenka Dvořáková (přečtěte si více o režimu DPH při vývozu mimo EU).

Dalibor Dostál