I když železná opona na hranicích mezi Českem a zeměmi západní Evropy po listopadových událostech roku 1989 padla, v oblasti zaměstnávání i po třiceti letech přetrvává dál. Zatímco ve vyspělých zemích mají částečné úvazky výrazný podíl na celkovém objemu pracovních poměrů, v tuzemsku zůstávají okrajovou záležitostí.
Zatímco například v Nizozemí tvoří částečné úvazky celých 60,7 úvazků u zaměstnaných žen, v Česku je to pouze u 7,2 procent žen. Ministerstvo práce a sociálních věcí chce nyní pro zaměstnance vytvořit podobně vstřícné podmínky. V následujících měsících představí novelu zákoníku práce s úpravou sdíleného pracovního místa. To by mělo pomoci usnadnit vstup na trh práce rodičům s malými dětmi, zdravotně postiženým či lidem staršího věku, zaměstnavatelům pak řešit problém s nedostatkem zaměstnanců. Odborníci návrh vítají kvůli zvýšení flexibility tuzemského trhu práce.
Pro rodiče i seniory
„Sdílené pracovní místo reaguje na to, že mnoho lidí dnes nemůže vzhledem k osobnímu životu či zdraví přijít do práce a strávit v ní 8 až 12hodinovou pracovní směnu od pondělí do pátku,“ uvedla za Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) Barbara Hanousek Eckhardová. Podle ní má tato forma umožnit větší skloubení pracovního a osobního života a zaměstnavatelům minimalizovat negativa kratších úvazků, kterými jsou vyšší náklady i větší administrativa.
Takzvaný job sharing by mohli využívat především rodiče s dětmi, zdravotně postižení a také starší lidé. Návrh novely zákoníku práce původně ministerstvo plánovalo předložit na jednání vlády v průběhu února. Termín však bude posunut v řádu měsíců.
Základem sdíleného pracovního místa bude dělení jedné pracovní pozice zpravidla mezi dva pracovníky. Smlouva mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem bude muset mít písemnou podobu. Zaměstnanci si mezi sebou rozvrhnou náplň práce a určí si čas, kdy budou do zaměstnání chodit. Rozvrh pak předloží s týdenním předstihem ke schválení nadřízenému.
Na první pohled jednoduchý a efektivní systém. Jiný názor má však Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Ta nevidí problém v uzákonění institutu, ale zájem ze strany firem prý bude nízký, a to z ekonomických či organizačních důvodů. „Sdílené místo malým a středním podnikům určitě nijak zásadně neprospěje, tedy za současně daných podmínek,“ uvedla generální ředitelka Asociace Eva Svobodová.
Podle ní není tento typ úvazku pro podnikatele žádným benefitem, spíše naopak. „Jde o obdobu polovičních úvazků, které nepředstavují poloviční náklady na zaměstnance, ale spíše sedmdesátiprocentní,“ doplnila.
Naroste administrativa?
Připravovanou právní úpravou se zabývá také řada odborníků, kteří nejsou zásadně proti, ale vidí v záměru MPSV rizika. „V současné době se řada firem potýká s velkou administrativní zátěží, která je vyžadována ze strany státu. Sdílené pracovní místo by mohlo řadě podnikatelů pomoci, ale otázkou je, zda tento nový model nepřinese více administrativy a vyřizování,“ okomentoval Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy. Je podle něj důležité, aby firmám papírovaní obecně ubývalo, a nikoli naopak.
Podobně se na věc dívají i personální agentury. „Z pohledu zaměstnavatele nevidíme přílišnou výhodu. Sdílení v praxi funguje už dnes. V případě nutnosti zajištění například nepřetržitého provozu se využívá plánování směn zaměstnanců. Setkat se s tím můžeme při provozu recepce nebo chodu restaurace. Navíc je spousta pozic, pro které je tato novela zcela nevyužitelná. Spousta firem dnes aktivně řeší nedostatek zaměstnanců na trhu, proto již dnes využívá stále častěji zkrácených úvazků, které kombinuje pro naplnění jejich potřeb,“ říká Tomáš Řehák, manažer náborového a kontaktního centra ManpowerGroup.
Má stát zasahovat?
Toto téma považuje za oblast, kterou by si měly řešit samy firmy. „Cílem legislativy by nemělo být plošné zavádění sdílených míst. Jedná se především o reakci na neustále se měnící trh práce, nedostatek pracovní síly a rychlejší životní tempo. Je na zvážení každé firmy, zda možnost sdílených pracovních míst využije,“ doplňuje Tomáš Řehák.
Další odborníci jsou však k návrhu vstřícnější. „Sdílená pracovní místa umožňují skloubení osobního a pracovního života. Je to příležitost pro rodiče, kteří se chtějí vrátit dříve do práce nebo i pro studující, či případně ty, kdo o někoho pečují. Zaměstnavatelům minimalizují negativa tím, že umožňují kratší úvazky skládat do pracovního místa a tak vznikne plný úvazek. Je ovšem potřeba, aby se zaměstnanci na jednom pracovním místě mohli snadno vystřídat,“ podotýká Olga Hyklová, majitelka a výkonná ředitelka personální agentury Advantage Consulting.
Navržená změna podle ní najde využití především ve sdílených službách a administrativě. „Zákoník práce takto reaguje na flexibilitu trhu práce, work-life balance – skloubení osobního a pracovního života. Současný svět se neustále vyvíjí, proto právní úprava musí na tuto situaci reagovat,“ popisuje Olga Hyklová.
Nemoc bude problém
Změna by však podle ní mohla být propracovanější. „Na zaměstnance na sdílené pozici bude nahlíženo jako na jednu osobu se stanovenou týdenní pracovní dobou. Pokud však jeden ze zaměstnanců na sdíleném pracovním místě například onemocní, nemají ostatní povinnost jej zastoupit. Navržená úprava neumožňuje zaměstnavateli a zaměstnanci si obecnou povinnost zástupu v dohodě ani domluvit. Zaměstnanec bude moci zastoupit zaměstnance pouze po předchozím souhlasu, který dá zaměstnavateli pro daný konkrétní případ.,“ navazuje Olga Hyklová.
Úpravu zákoníku práce sledují zástupci zaměstnanců, kteří se k ní rovněž mají možnost vyjádřit v rámci Rady hospodářské a sociálního dohody ČR. Ti v návrhu MPSV vidí jednu z dalších flexibilních forem zaměstnávání, která zpružní pracovní trh. „Je dobré, že si zaměstnanci rozhodnou, kdy do práce budou chodit, a tomu přizpůsobí i osobní život,“ uvedla tisková mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jana Kašparová. Nevýhodou ale dle ČMKOS může být to, že zaměstnanci vzájemně přebírají odpovědnost. Těžko pak také odhadovat situace, kdy oba zaměstnanci například onemocní.
Dalibor Dostál